Ethan pokračoval ve svém návrhu – vlastně v mém návrhu – ale už jsem to dál nemohla poslouchat. Donutila jsem se ho vypnout, abych mohla zkusit vymyslet něco jiného, než přijde řada na mě. Zvědavě jsem se podívala na Logana. Zvedl obočí a zdálo se, že ho rande, které Ethan navrhoval, docela zaujalo. Zamračila jsem se a založila ruce. Věděla jsem, že jsem narazila na dobrý nápad na rande. Nemohla jsem uvěřit té drzosti Ethana, že mi krade nápad, když jsem se mu snažila pomoct. Gary se postavil vedle, aby přednesl svůj návrh na rande. Měl všechno, co člověk potřeboval pro dokonalou prezentaci: slideshow, jedno z těch nóbl ukazovátek, skládací prezentační tabuli s fotografiemi, dokonce rozházel okvětní lístky růží na zem před sebe a zapnul jemnou romantickou hudbu, aby navodil atmosféru. Sakra, Gary byl dobrý. Měla jsem chuť se rovnou omluvit a odstoupit z výběrového řízení na Loganovu asistentku. Tyhle prezentace byly tak přehnané a já neměla vůbec nic. Gary spustil slideshow. „Představte si to: vy, vaše žena a vaše soukromé letadlo.“ Klikl na další snímek. „Vezmete ji na romantický let a na konci se oba můžete z pohodlí svého letadla dívat na dronovou show.“ Slideshow skončila ukázkou toho, jak by dronová show vypadala. Logan neřekl ani slovo. Podíval se na Joan. „Ale to ještě není všechno…“ začal Gary. Logan na něj jen zvedl obočí a ukázal na Garyho prázdné místo. Sklesle sklonil hlavu a začal balit své propriety. Člověk by řekl, že Logan je chladný, jak se o něm říká. Jestli se mu nelíbil ani tenhle dobře naplánovaný návrh, neměla jsem šanci. Joan zaujala Garyho místo v čele místnosti. Postavila svou prezentační tabuli na stojan a kolem ní rozestavila rekvizity: sklenici písku, mušle, svíčky. „Co je romantičtějšího než večer na pláži?“ Ukázala na fotografii pláže na své tabuli. „Můj nápad je pronajmout si celé pobřeží nedalekého jezera Kent. Uspořádáte pro svou ženu okázalou oslavu vašeho prvního oficiálního rande a pak ji odvedete na jinou část pláže, kde si užijete příjemnou večeři při svíčkách.“ Logan se při tom návrhu zamračil. Nenápadně se podíval na hodinky. Bylo těžké v něm číst, s tím jeho trvale chladným chováním, ale měla jsem pocit, že ho ani jeden z těch nápadů moc nezaujal. Joan se na konci své prezentace na Logana usmála. Ignoroval ji. „Ethane,“ řekl a otočil se k němu. „Ten tvůj nápad s muzeem umění. Zahrnuje to ještě něco dalšího?“ Joan sklesle svěsila ramena, zklamaná, že se jí od Logana nedostalo žádné reakce. „Ach! Ehm…“ Ethan se podíval na mě, ale já jsem na něj střelila pohledem „ani se neopovažuj“ a zavrtěla hlavou. Zrudl v obličeji a na chvíli se začal zmítat a koktat. „Možná by vám mohl ředitel muzea poskytnout osobní prohlídku?“ Loganovi se při tom návrhu zatvářil otráveně. Bylo jasné, že ho nezajímají žádné z těch extravagantních, přehnaných nápadů na rande, které mu moji kolegové předložili. „Hazel?“ Logan se otočil ke mně. Srdce mi bušilo v hrudi. Pomalu jsem se přesunula, abych se postavila před místnost. Joan ještě pořád odklízela své rekvizity a tabuli. „Budete mi muset odpustit, pane, nepřipravila jsem si formální prezentaci jako všichni ostatní. Ale nějaké nápady mám.“ „Máte slovo,“ řekl Logan. „No, pane, včera večer jsem si o vás udělala docela podrobný průzkum,“ zdržovala jsem, doufajíc, že mi to moje tlachání pomůže přijít s úžasným nápadem na rande. „To, co jsem četla, mě vedlo k přesvědčení, že byste upřednostňoval spíše soukromější, útulnější prostředí pro rande.“ Mírně přikývl, a to bylo všechno povzbuzení, které jsem potřebovala, abych se rozvykládala. „Také jsem četla, že rádi posloucháte a hrajete ‚The Streets of Dublin‘, píseň, která se často hraje v malých tavernách, a že čerpáte sílu z melodie této písně.“ Konečně se mi v mozku rozsvítila žárovka. „Věřím, že dokonalé první rande s vaší ženou by bylo vzít ji do vaší oblíbené místní taverny, Flannigan’s. Protože ji navštěvujete často, podle článku, který jsem četla v časopise The Business of Business, vás barman už zná a ví přesně, co máte rád. Za boží milosti, to by bylo štěstí!“ Loganovi se začal obličej obměkčovat, což mi dodalo odvahu pokračovat. „Nemuseli byste si ani vyměnit slovo. Přinesl by vám a vaší milé ženě pití a měli byste pocit, že máte celé místo pro sebe.“ Jak jsem popisovala to rande, přistihla jsem se, že si představuji, že jsem tou ženou v tom scénáři. Popisuji jeho dokonalé rande, nebo to moje? Pokračovala jsem a náhle jsem si vzpomněla na další zábavu, o které řekl, že ji miluje, ale zřídka se k ní dostane: hrát na klavír pro ostatní, zatímco tančí a zpívají. „Pak byste si po pár drincích mohl sednout ke klavíru a zahrát tu píseň, kterou máte rád, abyste s ní svou ženu seznámil. Možná by si dokonce mohla zatančit, zatímco budete hrát.“ Zastavila jsem se a hledala dokonalá slova, abych shrnula, jak jsem si představovala, že by Logan mohl být pod tím chladným, playboyovským zevnějškem. „Protože, pane, nejdůležitější věcí na prvním rande není formalita, ale jeho ‚srdce‘.“ Všichni v místnosti ztichli a znehybněli, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Všechny oči byly upřené na mě. Loganův chladný výraz zmizel a nahradil ho výraz, který byl škádlivý a koketní. Srdce mi poskočilo a tváře se mi zrudly – reakce, která mě naprosto zaskočila. Ale než mohl na můj návrh odpovědět, Loganovi zazvonil mobil. „Jeffrey, ahoj,“ odpověděl. Pak ztlumil hlas do šepotu a přešel do rohu místnosti. Snažila jsem se odposlouchávat, stejně jako, jsem si jistá, všichni ostatní v místnosti. „Máš nějaké stopy ve Vegas?“ zeptal se Logan. Srdce mi poskočilo při slově Vegas. „Ano, našli jsme ten prsten,“ hlas byl slabý, ale i tak jsem dokázala rozeznat, co se říká na druhém konci telefonního hovoru z místa, kde jsem stála. „Je úplně stejný. Vypadá to, že jsme ji našli.“ Našli ji? Kdo byla „ona“? Všechno, co jsem se o Loganovi dozvěděla, pro mě bylo opravdu zvláštní záhadou. „Skvělá práce,“ řekl Logan. „Za chvíli to s tebou přijdu potvrdit.“ Usmál se a zavěsil telefon. Skutečný úsměv. Přála jsem si, aby to neudělal, udělalo ho to milionkrát atraktivnějším. Přešel ke mně a postavil se blízko mě, upřeně se mi díval do očí. Sevřel mi ramena rukama a znovu se na mě usmál tím usměvavým, koketním pohledem. Srdce mi začalo bít rychle a silně a dlaně se mi začaly potit. Proč jsem se najednou cítila jako stydlivá, šprťácká středoškolačka, kterou balí král plesu, který je mimo moji ligu?