Zůstala jsem stát jako přimražená, šampaňské mi stékalo po hlavě do obličeje, pak po krku a do šatů. Několik lidí kolem mě zalapalo po dechu a také zůstalo stát jako přimražených, zírajících na mě a na Natalie. Natalie se na mě ušklíbala. "Natalie!" zaslechla jsem Loganův hlas z druhé strany místnosti. Otočily jsme se obě k němu. Vrátil se na večírek tunelem a Dylan procházel za ním, když jsem se