Isabella se ale rychle vzpamatovala, zamaskovala jakýkoli náznak neklidu a ledabyle si přezula boty, než zamířila nahoru. Prošla kolem Nathana, jako by neexistoval. Nathan vztekle vybuchl. „Isabello, stůj!“ Isabella se zastavila na schodech, otočila se a pohlédla na něj. „Potřebuješ něco?“ „Kde jsi byla tak pozdě? Neměla by ses mi zpovídat?“ tázal se Nathan. Isabella zamračila obočí. „Pamatuji si,