Brzy padla noc a večírek začal. "Pane Huntere, co se týče případu porušení autorských práv ve spojitosti se skupinou James, myslím, že byste si měl vybrat jiného právníka. Já se tohoto případu asi nebudu moci ujmout," řekla Valeria rovnou, bez okolků. Poté, co uložila syna, dorazila Valeria na večírek, protože chtěla s Nickym Hunterem promluvit o změně právníka. Absolutně se nemohla ujmout případu spojeného se skupinou James, jinak by ji dříve nebo později Hackett uviděl. Nicky držel sklenici červeného vína a na vteřinu se zastavil. "Proč? Porušování autorských práv je vaše specializace. Nemělo by to pro vás být těžké." "Já... mám své potíže. Doufám, že to pochopíte," řekla Valeria. Jak mluvila, Nickyho pohled spočinul na jejím odhaleném rameni. Nicky byl úlisný muž ve středním věku, kolem čtyřicítky. Povídalo se, že se v právnické kanceláři vždycky rád osahával mladé dívky. "Je to tak? Valerie, pokud máš nějaké potíže, můžeš mi to říct..." Jak Nicky mluvil, jeho ruka už se natahovala k její štíhlé a bledé paži. Valeria instinktivně uhnula. "Pane Huntere, v každém případě se tohoto případu prostě nemohu ujmout." Mezitím se na večírku objevil Hackett. Byl oblečený do černého obleku, měl vysokou a pohlednou postavu a jeho rysy obličeje byly zahalené v lhostejnosti. Když si od číšníka vzal sklenici červeného vína, náhle mu zazvonil telefon. Hackett se podíval na obrazovku. Volal mu dědeček. Zamračil se, zvedl telefon a upil z červeného vína. "Dědo, co se děje?" "Ty parchante! Poslouchej mě! Dokud budu naživu, ta herečka Cheryl Yeatsová se nikdy nevdá do rodiny Jamesových! Vnučka rodiny Jamesových je a vždy bude Valeria!" V momentě, kdy se telefon spojil, se ozval Barronův hysterický řev. Hackett si nemohl pomoct a musel držet telefon trochu dál od ucha. Poté, co Barron dokončil křičení, si Hackett přiložil telefon zpět k uchu a ukázal náznak netrpělivosti. "Dědo, co zase vyvádíš?" "Ta herečka dnes veřejně v médiích oznámila, že se s tebou chystá vdát. Jak se to opovažuje říct? Jestli si ji tajně vezmeš, zlámu ti nohy! Slibuji!" Po těchto slovech Barron přímo zavěsil telefon, zdánlivě nesmírně rozzlobený. Hackett se podíval na zavěšený telefon a zamračil se. Uplynuly čtyři roky a jeho dědeček stále uznával Valerii jako svou jedinou vnučku, což Hacketta mátlo a rozčilovalo. Hackett opravdu nechápal, co je na Valerii tak dobrého, že si získala souhlas všech starších v rodině Jamesových. V tu chvíli se ozval jemný ženský hlas. "Hackette, konečně jsi přišel. Čekám na tebe tak dlouho." Cheryl, oblečená do bílých večerních šatů bez ramínek, přišla k Hackettovi se sladkým úsměvem a zavěsila se do něj, její oči se zdály, že viděly muže svých snů. Hackett odpověděl a zeptal se: "Dnes jsi veřejně v médiích oznámila, že se bereme?" Cheryl se okamžitě začervenala a vypadala ublíženě, když řekla: "Ti reportéři se mě pořád na něco ptali a já jsem to omylem vykecala. Hackette, promiň. Nechtěla jsem..." "Promluvíme si o tom jindy. Děda s tím zatím nebude souhlasit," řekl Hackett a dopil zbytek červeného vína z vysoké sklenice. Cherylin sladký úsměv jí zamrzl na tváři. "Co tím myslí, že si o tom promluvíme jindy?" přemýšlela. Tak tvrdě pracovala, aby přesvědčila Hacketta, aby souhlasil se sňatkem, použila tolik taktik a vynaložila tolik úsilí. A teď jí říká, ať si o tom promluví jindy? Dokonce i té jeho zbytečné bývalé manželky, Valerie, se Cheryl zbavila, ale Cheryl si stále nemohla získat Barronovu přízeň. Cheryl se začaly do očí hrnout slzy zášti. V tu chvíli Hackett mimoděk vzhlédl a jeho pohled se opět zastavil. Byla to Valeria, jeho bývalá manželka, která zmizela na poslední čtyři roky! V Hackettových temných očích se objevil výraz překvapení a šoku. Tentokrát to viděl jasně. Byla to skutečně Valeria. Hackettův pohled zůstal upřený na tu štíhlou postavu, jako by se bál, že v příští vteřině uteče. "Valerie, co kdybys dnes večer přišla ke mně? Popovídáme si o tom, proč se nechceš ujmout tohoto případu. Co na to říkáš?" Nicky se snažil nalákat Valerii zpět domů. Byl to neuvěřitelně úlisný muž. Valeria už to nemohla vydržet. Jít domů s tímhle starým úchylem bylo jako vstoupit do tygří jámy, což by bylo velmi nebezpečné. Bylo by pro ni lepší vzít si případ skupiny James! Zdvořile se usmála, ustoupila o krok a snažila se potlačit rozpaky a strach ve svém srdci. "Pane Huntere, vezmu si ten případ. Mám ještě něco jiného na práci. Už musím jít." V tu chvíli však Valeria zamrzla na místě. Hackett, rychle se prodírající davem, kráčel k ní s hněvem v očích. Přesně tak! Kráčel k ní! Proč na něj musela znovu narazit? Proč ji osud takhle trápí? Valeria rozšířila oči strachem a instinktivně udělala dva kroky zpět, čímž skončila v Nickyho náruči. S ďábelským úsměvem ji Nicky pevně držel a řekl: "Valerie, rozmyslela sis to? Chceš jít se mnou domů a popovídat si?" "Nedorozuměl jste mi. Jdu tudy!" Valeria odstrčila Nickyho a rychle se vydala opačným směrem. "Ne, ne, ne!" opakovala si v duchu. "Nesmím dovolit, aby mě Hackett chytil!" Valeria se tiše modlila ve svém srdci a zrychlila krok, ale v botách na vysokém podpatku nemohla jít příliš rychle. "Jau!" Náhle si vyvrtla nohu a bolestivě vykřikla. V příští vteřině ji Hackettova velká ruka popadla za rameno a za ní se ozval jeho hluboký, sexy hlas. "Valerie! Stůj!" Valeria zamrzla, bála se otočit. Srdce jí začalo závodit a na čele se jí vytvořila tenká vrstva potu. V zoufalství zavřela oči a nevěděla, jak reagovat. V tu chvíli se v bazénu ozvalo cáknutí a někdo řekl: "Není to ta superstar Cheryl? Jak to, že spadla do bazénu?" Hackett pustil Valeriino rameno a otočil se k bazénu. Valeria náhle ucítila, jak ruka na jejím rameni zmizela. Překvapeně otevřela oči a uviděla Hacketta, jak odchází. Oddychla si úlevou. Aniž by se ohlédla, opustila večírek a zamířila k parkovišti. Na parkovišti. Valeria se potácela a nakonec se dostala na parkoviště. Každý krok byl nesnesitelně bolestivý kvůli její vyvrtnuté noze. Valeria se chystala otevřít dveře auta, když se o ně opřela mužská paže, panovačná a silná. "Proč jsi utekla, když jsi mě uviděla?" Vzhlédla a její oči se setkaly s jeho hlubokýma, temnýma očima. V tu chvíli byla Valerii velmi blízko a dokonce cítila jemnou osvěžující vůni máty, která z něj vycházela. I když byla Valeria uvnitř emočně rozrušená, musela se navenek tvářit klidně. "Pane, spletl jste si mě s někým jiným. Prosím, pusťte mě." Nechtěla mít s Hackettem už nic společného. Hackett se pohrdavě zasmál a jeho štíhlé prsty jí uchopily bradu. "Myslíš, že bych si spletl svou bývalou manželku? Pochybuješ o mé inteligenci?" Valeria byla přitisknutá k autu a usilovně se bránila. "Hackette! Co to děláš?"