-Vera- Mířím do domu smečky, kde najdu Sofii v nejvyšším patře. Procházím chodbami a všímám si, že se na mě všichni dívají stejně jako na klinice; nevím, co si o tom mám myslet, ale teď mě to vlastně nezajímá. Jsem vyčerpaná a den ještě ani neskončil. Když dorazím k Alfinu pokoji, zaváhám, než zaklepu na dveře. Co když spí? *Dále,* slyším v hlavě. Je to Sofie. "Žena dne," řekne tiše, když otevřu d