-Věra- Když jsem se následujícího dne probudila, déšť úplně ustal. Ještě je asi hodně brzy, ani kohout nezakokrhal, ale už teď se cítím plná energie. Přitulím se k zdroji tepla za mými zády; k Noemovi. Instinktivně mě pevněji obejme, vtiskne si mě k sobě. Dlouze si povzdechnu a usměju se pro sebe. Navzdory okolnostem se zdá, že tohle je nejlepší spánek, jaký jsem za velmi, velmi dlouhou dobu měla.