-Lucas- Začali jsme utíkat na druhou stranu a já se na ně ohlédl. Běželi jsme do vlčího teritoria a bylo nám to jedno. Měli jsme větší strach z té věci za námi než z celé smečky vlků. Když jsme se chystali překročit hranici vlčího teritoria, ta věc mě popadla za trup a začala mě drtit. Bolest byla nesnesitelná a pokaždé, když jsem se snažil nadechnout, ta věc mě držela pevněji a dusila mě. Pomalu jsem začal ztrácet vědomí, odevzdával jsem se temnotě a věděl jsem, že je to konec, ale zároveň se mi ulevilo, že jsem tu bestii zabavil dost dlouho na to, aby Eli a Noah unikli. S hlasitým žuchnutím jsem spadl na zem a k mému zděšení mě někdo zvedl; vrátili se pro mě, neutekli. Eli mě zvedl a začal utíkat, pokud se tomu tak vůbec dalo říkat, ale ta věc držela Noaha uprostřed těla a pomalu ho drtila. Slyšel jsem praskání kostí a slabé kňučení. Noaha zabíjeli. Vyprostil jsem se z Eliho sevření, připraven se na tu věc vrhnout, ale Eli mě zastavil a naznačil mi, abych utíkal. Nemohl jsem. Zmrzl jsem. Ne ze strachu z té věci, ale ze strachu ze ztráty někoho, koho jsem považoval za svého staršího bratra. Nicméně, Eli měl vyšší hodnost a já jsem se nemohl vzepřít jeho rozkazu. Se svíravou bolestí v srdci, která byla horší než fyzická, jsme se dali na útěk. Neuběhla ani minuta a uslyšeli jsme něco z naší levé strany. Vlci. Smečka vlků se rozběhla plnou rychlostí, vyly a cenily tesáky. Eli zaujal obranný postoj, ale já jsem se místo toho rozběhl k Noahovi. Pokud by ta věc napadla i vlky, nechala by Noaha dost dlouho na pokoji, abychom se k němu dostali. Byl to krutý plán, ale ta věc už byla na vlčím území a pravděpodobně by je napadla tak jako tak. Vlci mě následovali na mýtinu, kde Noah ležel na zemi nehybně. Bál jsem se nejhoršího. Když jsem se přiblížil, uvědomil jsem si, že Eli je za mnou, a oba jsme našeho přítele zvedli. Ještě se držel, sotva dýchal. Když jsme se otočili, abychom utekli, uvědomili jsme si, že vlci bojují s tou věcí, zjevně napadla i je, přesně jak jsem předpověděl. Eli se ji také chystal napadnout; pokud jsme měli mít šanci zjistit, co ta věc je, museli jsme ji zabít, a právě teď jsme to mohli udělat jen s pomocí vlků. - Po několika okamžicích bylo jasné, že i vlci jsou proti neviditelnému démonovi bezmocní. Mnoho z nich bylo zraněných, jeden z nich byl, jak jsem se domníval, mrtvý, a tak jim jejich vůdce dal signál k ústupu a naznačil nám, abychom je následovali. V panice jsme se nerozmýšleli. Znovu jsme se dali na útěk, hlouběji do vlčího teritoria. Neustále jsem se ohlížel, jako bych dokázal vidět tu stvůru, jak nás sleduje. Bylo to hloupé, ale byl to instinkt. Když jsme dorazili na mýtinu, všiml jsem si, že už tam bylo mnoho vlků, kteří hlasitě vrčeli a cenili zuby. Nechali nás projít a těsně uzavřeli své řady, zjevně očekávali útok. Zamířili jsme k moderně vypadající budově, která se velmi lišila od našich hradů, a vstoupili dovnitř. Všiml jsem si, že se tam lidé už starají o vlka, o kterém jsem si myslel, že je mrtvý; byl jsem v takové panice, že jsem si ani neuvědomil, že se od nás oddělili a dorazili první. Doktorka s vytřeštěnýma očima nás uviděla vejít a okamžitě se dala do práce, zavedla Eliho a mě k posteli, kam jsme položili Noaha. Eli a já jsme se zhroutili. Chystal jsem se omdlít, ale všiml jsem si, že Noah je vzhůru a dívá se na doktorku, něco jí šeptal a ona se naklonila, aby ho slyšela; slyšel jsem ho už poprvé. Podruhé jsem poslouchal pozorněji. "Dvojče," řekl. Mám vytřeštěné oči, když se dívám na doktorku. Je to opravdu Noahova spřízněná duše, za boží milosti? Jeho životní funkce se zastaví a já bojuji se svým tělem a nutím ho vstát. Jsem hned vedle něj, když ho doktorka jednou, dvakrát, třikrát šokuje, dokud se nevrátí. Odvezou ho na operační sál a já omdlím na podlahu. - "Noah..." je všechno, co ze sebe dokážu vypravit, když se konečně proberu. Ležím na nemocniční posteli, celý obvázaný a s kapačkou na ruce. V krku mě bolestivě škrábe a mám sucho. Eli se na mě podívá a zuby si přeřízne kousek lepicí pásky. "Je na operaci. Ta doktorka ho odvezla asi před dvěma hodinami." Dokončí to a postaví se, aby mi naplnil sklenici vody. Potřebuji ji zoufale. Když můžu znovu mluvit, nemůžu si pomoct a zeptám se: "Proč je nenecháš, aby se o to postarali za tebe? Vypadá to na hovno." Mám na mysli jeho obvázanou ruku; předpokládám, že ta druhá je zlomená. "Jsme na nepřátelském území, kluku. Žádný z těch bastardů se ke mně nepřiblíží, pokud tomu můžu zabránit." Věnuje mi přísný pohled. Ať už jsme na nepřátelském území nebo ne, jsem vděčný, že jsem z lesa a z té noční můry pryč. "Co jí řekl?" Eli se na mě dívá svým nejvýhružnějším pohledem. Dělám, že jsem hloupý. "Neslyšel jsem ho." Kdybych mu řekl, že ta doktorka je Noahova spřízněná duše, pravděpodobně by tohle místo celé spálil. Eli je hodně stará škola a věří na ty kecy o 'žádném křížení druhů'. Proto asi umře zatrpklý a sám.