-Vera- Král a já vstáváme z židlí ve stejný moment, ale než stihnu utéct, bolestivě mě chytne za paži. „No, doufal jsem, že budeš chytrá, *vlčice.* Bez Noaha, bez svého *druha,* jsi volná kořist. Myslel jsem, že si to uvědomíš a usnadníš to nám oběma. Ale asi jsem nemohl od *psa* čekat tolik.“ Stráže se k nám blíží, ale jejich tempo je skoro ledabylé; asi si myslí, že jsem bezmocná, protože mě krá