„Hendrixi, děkuji ti, že ses mě dřív zastal,“ řekla Sandra ze zadního sedadla cestou domů. Poté nepřetržitě žvanila dál: „Neměla jsem tušení, že si o tom máma bude povídat s madam Freemanovou. Tak jsem se bála! Naštěstí jsi zasáhl, jinak bych nevěděla, co dělat. Nechci se vdávat tak brzy.“ Hendrix řídil. Pouze slabě „hmm“ odpověděl. Zdál se k ní být ledabylý, ale Sandra věděla, že takový prostě je. Takže jí to nevadilo. Otočila svou pozornost k Noelle, která seděla na sedadle spolujezdce. „Mimochodem, co ti řekla madam Freemanová, když jste šly obě nahoru?“ „Nic,“ odpověděla Noelle odmítavě, ani se neobtěžovala Sandru bavit. Sandra mírně nespokojeně našpulila rty, ale rychle změnila téma. „Aha, jasně. Věděla jsi, že se Max vrací do země?“ Noellin klidný výraz se při těch slovech mírně změnil. V tu chvíli se semafor před nimi rozsvítil červeně. Hendrix plynule zastavil auto. Brzdění nebylo prudké. Noelle byla tou zprávou na okamžik zaskočena, takže její tělo mírně trhlo dopředu. Bezpečnostní pás ji zacvakl zpět na místo. Hendrix se na Noelle podíval. „Máma říkala, že se mu v zahraničí daří opravdu dobře. Už je to tolik let. Nebyly jste ty dvě vůbec v kontaktu?“ zeptala se Sandra. „Ne,“ odpověděla Noelle. Její hlas zůstal klidný, ačkoli ruce v klíně měla pevně sevřené. „Škoda. Byli jste si tehdy tak blízcí,“ zamumlala Sandra. Poté se otočila k Hendrixovi. „Pamatuješ si ho, Hendrixi? Max byl—“ „Vím. Je to nemanželský syn rodiny Quinlanů,“ odpověděl tentokrát Hendrix rychle. Řekl slova „nemanželský syn“ bez jakéhokoli váhání. Noelle se u toho nemohla ubránit zamračení. I Sandra se zdála být na okamžik ohromena, ale krátce po Hendrixových ostrých slovech souhlasně přikývla. „Ano… To je on. Chodil s Noelle do třídy a všichni jsme spolu trávili čas. Je škoda, že odjel do zahraničí. Vždycky jsem si myslela, že on a Noelle zůstanou v kontaktu, ale asi ne…“ Sandřin hlas utichl a pohled se jí upřel na Noelle. Noelle si myslela, že je Sandra směšná. Nechápala, proč to všechno vytahuje před Hendrixem. Snaží se mezi ně vrazit klín? Nebo doufá, že v Hendrixovi vyvolá žárlivost? Pokud to byl její plán, hrubě se přepočítala – Hendrix nebyl ten typ, který by se o takové věci staral. Sandra si to možná sama uvědomila, a tak byla po zbytek cesty tišší. V době, kdy Hendrix zastavil auto, Noelle si všimla, že Sandra usnula. I když ji Noelle nijak zvlášť neměla ráda, musela uznat, že Sandra má krásný vzhled. Se zavřenýma očima vypadala ve spánku mírumilovně. Její drobná postava vyvolávala pocit něhy a podněcovala instinkt ji chránit. Zatímco Noelle přemýšlela, jestli by měla Sandru probudit, Hendrix přešel a otevřel zadní dveře. Bez váhání Sandru zvedl do náruče. Ten pohyb Sandru mírně probudil. Otevřela oči, ještě napůl ve spánku, a zamumlala: „Rixi.“ Potom instinktivně obmotala ruce kolem jeho krku. Poté, co se mu pohodlně usadila v náručí, znovu usnula. Jejich činy byly tak plynulé a přirozené, jako by to dělali už nesčetněkrát.