Zalapám po dechu a vyskočím na nohy, když na obrazovce uvidím vězení. Obrovský kus z něj je spálený na popel a zhroutil se k zemi. Pálí mě v nose, jak mi po tvářích začínají stékat slzy. Nechci tomu věřit, ale on tu musí být, aby mi přinesl špatné zprávy. "Můj táta?" "Je mi to líto, zlato." Přitáhne si mě k sobě a obklopí mě svýma rukama. Vzlyky mi otřásají tělem a nevím, jak dlouho pláču, zatímco