„Grace!“ křičím a už si strhávám košili. Boty odkopávám a skáču do vody, strach mi mrazí žíly. Adrenalin mě žene k ní. Bez váhání ji obtočím paží kolem pasu a kopu nohama k hladině, už se připravuju na resuscitaci z úst do úst. Proč jsem se jí nezeptal, jestli umí plavat? Udělal jsem to já, tím, že jsem se snažil zdůraznit, jak jsem neodčinitelný. Musela skočit do zasrané vody, jen aby se ode mě dostala pryč. Doplaveme k okraji bazénu a já ji opatrně položím na stranu, vylezu za ní, kleknu si na studený kámen, omámený starostí. „Sakra, Grace.“ S roztřesenýma rukama jí zakloním hlavu, připravuju se vdechnout jí vzduch do plic. „Promiň. Nedělej mi to.“ Otevře jedno oko a usměje se, šeptá tak tiše, že ji skoro neslyším přes bušení svého pulsu. „Aha.“ Voda z bazénu jí stéká po spáncích. „Chytila jsem tě zase, jak jsi dobrý člověk.“ Šok mě zasáhne. Následuje úleva, jakou jsem nikdy nezažil. Pak je tu respekt, který si vyhrazuji pro hodného protivníka. A nakonec je to hněv. Jak se opovažuje mě takhle odhalit? Ani nevím, co najde, když odloupne další vrstvu, a to se absolutně nesmí stát. Je čas ji jednou provždy odstrčit. Nemůžu riskovat ani vteřinu toho, že ode mě bude očekávat, že budu dobrý. Že budu ten typ muže, který zachraňuje lidi – nebo se o ně vůbec stará. Když se muž o někoho stará, je jen otázkou času, než ho ta osoba opustí. Než mu ta záležitost s city vybuchne do obličeje. „Nejsem dobrý člověk. Chceš to zjistit tou těžší cestou? Mně se to hodí,“ řeknu strnule, vstanu a sáhnu dolů, abych sevřel velkou část jejích blond vlasů, zatáhnu ji, lapá po dechu, na kolena, pak na nohy. Vedu ji bez něžnosti k řadě lehátek a strčím ji do sedu na konec jednoho, odmítám si všímat hlasu v zadní části hlavy, který mi říká, abych přestal. Že budu litovat toho, co se chystám udělat. „Otevři tu svou spratkovskou pusu pro mého ptáka,“ řeknu chraplavě a rozepnu si kalhoty. „Maminka ti neřekla o sexu? Dostaneš lekci.“ Navzdory mým drsným rozkazům jsem překvapen, když vidím, jak mě sleduje, jak si rozepínám zip, dychtivýma očima, jazyk jí klouže po spodním rtu, aby si ho rychle zvlhčila. Je...vzrušená? Co bude potřeba, aby mě tahle holka začala opovrhovat? Přivedl jsem ji sem s přesvědčením, že ji dokážu svést svým bohatstvím, strávit noc šukáním a ráno se rozejít, aniž bych se do toho zamotal. Proč nechce spolupracovat? Vytáhnu svého ptáka a přejíždím jím ze strany na stranu přes její bujnou pusu, pak vstrčím ztuhlé maso mezi její rty, aniž bych jí dal šanci se připravit nebo nadechnout. Mé sténání se ozývá od stěn bazénové místnosti, prsty se mi zabořují do jejích mokrých vlasů. Ten obrázek, její nevinné oči na mě, pusa se natahuje kolem mého šafránu, mě skoro úplně zničí. Natolik, že se musím soustředit, abych jí nenaplnil pusu spermatem, než jsem se dostal víc než do poloviny. „Tohle by byl těžký rozhovor s maminkou, co?“ Držím jí hlavu a zabořím se hlouběji, koule mě už začínají brnět. „Tohle si muži myslí, když se na tebe dívají. Pošťák, tvůj soused dědeček. Usmívají se a povídají si s tebou, ale všichni chtějí jen to, aby jim to vykouřila.“ Neuvěřitelně sleduji, jak její ruce putují po jejích holých stehnech směrem k promáčeným tangám, které jsou teď druhou kůží na její kundě a nenechávají nic fantazii. Její konečky prstů se otírají tam a zpět po jejích vnitřních stehnech, její pusa mě začíná brát vážně, její rty mě testují, kloužou nahoru a dolů, ženský sténání se jí tvoří v krku. Její ruce si najdou prsa, sledují mě přes řasy, zatímco si válí roztažené bradavky v dlaních, hrudník se jí začíná zvedat. „Do prdele,“ zamumlám chraplavě a hltám ten pohled. „Můj bože.“ Stěží si uvědomuji, že ji strkám do její sexy pusy, rychleji, rychleji, šukám mezi jejími baculatými rty, ta rozkoš je tak obrovská, že se mi páteř kroutí shora dolů a mé vidění se zdvojnásobuje. Kurva. Co se děje? Měl jsem ji tímhle vykouřením potrestat. Vzít si, co potřebuju, sobecky, tak jako dělám všechno ostatní. Místo toho jsme v tom spolu. Horečně pracujeme na rozkoši. Hlavně na mé, protože jí tluču do její horké malé pusy a ona mě bere skoro celého, pohybuje hlavou v tomto neuvěřitelném rytmu, který jsme si vytvořili, aniž bychom řekli jediné slovo. S jejíma vědoucíma očima na mě jsem obnažený, zranitelný. Nic mě nechrání před tím, co ve mně tahle holka vyvolává – a já se oháním. Zatraceně, nemůžu si pomoct a zkazím ten dokonalý okamžik ze čiré sebezáchovy. Hrubě ji chytím za vlasy a strčím hlouběji, než si myslím, že snese. „Pokud se nedusíš, holčičko, děláš to špatně.“ Grace se dusí kolem mého ptáka, oči se jí zalévají slzami, ale já z toho nemám žádnou radost. Ve skutečnosti v tu chvíli nenávidím sám sebe víc než svět. Hanba je jako pouta kolem mého krku, když se vytáhnu a odpotácím se od jejího výrazu zděšení. Zrada. Zapnu si zip a zapnu si rozdivočelou erekci zpět do společenských kalhot. Nemůžu na nic přijít. Všechno zní na mém jazyku špatně, žádná omluva by nebyla dost dobrá. Skoro jsem donutil tuhle nevinnou holku, aby mi udělala radost, a ona byla tak laskavá, že mi odpustila, zúčastnila se a užila si to, i když je nevinná od mužů. Bože. Moje rodina měla pravdu, že mě nechala u silnice a už se nikdy nevrátila. Otřu si ruku přes zpocený ret a vyjdu z místnosti, než udělám něco úplně sebedestruktivního, jako bych ji držel, líbal ji, požádal ji, aby mě naučila, jak být dobrý. Něco takového je nemožné.