Když se za Bryantem zavřou dveře kanceláře, trvá mi několik minut, než znovu naplním plíce vzduchem. Jsou úplně vyprázdněné. To on dělá, to my dva spolu děláme. Vysáváme kyslík přímo z místnosti. Využíváme každý kousek k tomu, abychom existovali jeden vedle druhého pod tíhou citů. Lásky. "Co budu dělat?" zašeptám a otřu si vlhké oči. Otočím se na židli a podívám se na jeho počítač, který tiše stoj