To, co se stane dál, je tak trochu... znepokojivé. Bryant Colliver ukáže na gauč – a já jdu. Prostě jdu. Jako by ve mně přikázal něco, o čem jsem nevěděla, že tam je. Moje nohy se pohnou dřív, než si uvědomím, co se děje, a už sedím před ním, ruce sepnuté na složce, obličej v úrovni jeho zlaté spony pásku. Zaskočí mě zvláštní nutkání. Chci, aby mi sevřel tvář do dlaní. Hladil ji. Chci všechno upus