Utáhnu si pásek na nadýchaném, krémově zbarveném županu a plížím se zdánlivě nekonečnou chodbou. Vlastně se není proč plížit, ale stropy jsou tak vysoké, umění na zdech vypadá tak draze a je tu strašidelné ticho. Mám pocit, jako bych byla v knihovně nebo v muzeu, takže se snažím nevydat ani hlásku, což mi usnadňují silné koberce rozložené na podlaze chodby. Kam jdu? Nemám tušení – a možná jsem dok