Ale místo úderu si Rhys zhluboka vydechl a řekl: „Musíme si promluvit.“ Trochu jsem se uvolnila a svalila se na lavičku v čekárně. Dokud teta Louisa nevyjde z operace, nikam se nechystám. Jestli si chce Rhys povídat, ať se snaží. Byla jsem plně připravená ignorovat každou slabiku. Sedl si vedle mě a ztišil hlas. „Potřebuju, abys… pro mě něco udělala.“ Oči jsem upírala na neonově červený nápis nad