Až když jsem se naparovala z budovy, uvědomila jsem si, že jsem možná byla trochu impulzivní. Ale sakra, byl to skvělý pocit. Byla jsem v půlce ulice, když mi zazvonil telefon. "Paní Laurentová," pozdravil mě Dominik. Fyzicky jsem se otřásla. Slyšet to nahlas bylo mnohem horší než vidět to v textové zprávě. "Pane Everette." "Prosím, říkejte mi Dom. Jen jsem vám chtěl připomenout," pokračoval zdvoř