Maurice se na chvíli odmlčel a odpověděl: "Je to ve druhém patře, pokoj u okna." Quinlyn přikývla a otočila se, aby zamířila nahoru, ignorujíc všechny kolem. Její rychlé pohyby byly tak rozhodné, že než zmizela ve druhém patře, všichni konečně zareagovali. Tina vstala, držela Harriet a hruď se jí zvedala hněvem. "Co tím myslí? Aby se tak mladá holka chovala tak neuctivě a hned si vybírala Harriet!" To bylo to, co Tina nemohla nejvíc vystát. Po ztrátě svého dítěte upadla do hluboké deprese a radost znovu našla až po adopci Harriet. Vlila do Harriet veškerou svou lásku a chovala se k ní jako ke svému nejcennějšímu pokladu. Maurice, vědom si její tvrdohlavosti, se ji snažil uklidnit. "Hailey je také tvoje dítě a táta ji přijal. Měla bys se k ní chovat laskavě." Tina byla zjevně nešťastná a zamumlala: "Vůbec nevypadá jako moje dítě." Maurice si nebyl jistý, jak se věci vyvinou. Když viděl napětí, poradil: "Prostě se jí vyhýbej, když ji nemáš ráda. Táta ji požádal, aby zůstala v Anderson Manor, a já ji tam brzy vezmu." "Cože? Anderson Manor? Jak mohla?" Tina zalapala po dechu a pak pevněji sevřela Harriet a řekla: "Pak půjde i Harriet." Všichni věděli, že Edward má mnoho pokladů a bydlet v sídle znamenalo být jim nablízku. Ačkoli se Harriet Edwarda bála a netoužila jít do Anderson Manor, myšlenka, že se tam Quinlyn dostane první, v ní zažehla neochotné očekávání. "Dobře, nejsem tady ten, kdo velí," řekl Maurice a promnul si spánky, cítil bolest hlavy z hádky. Jeho tón byl nyní vážnější. "Prozatím se chovejte slušně, rozumíte?" Být pokárána před stylistou Tinu ztrapnilo, oči jí zrudly hněvem a její odpor vůči Quinlyn se prohloubil. Hádka dole Quinlyn nerušila. Po cestě z pohraničí ji neznámé prostředí udržovalo v pohotovosti a několik dní se pořádně nevyspala. Její desetileté tělo toho mohlo snést jen málo a jakmile vstoupila dovnitř, propadla hlubokému spánku. ***** Když se Quinlyn druhý den ráno probudila, sluneční světlo pronikalo skrz průsvitné závěsy a osvětlovalo pokoj plný růžových dekorací a různých plyšových zvířat. Zvedla panenku Barbie z nočního stolku a s vážnou tváří jí ukroutila hlavu, aby prozkoumala dutý vnitřek. Naštěstí neukrývala žádné pašované zboží. Pašeráci z pohraničí často používali takové hračky k obchodování, což v ní nezanechalo žádnou náklonnost k nim. Poté, co vstala z postele a otevřela dveře, ji přivítala lákavá vůně jídla, kvůli které jí po dni půstu zakručelo v břiše. V tu chvíli přišel nahoru komorník Archer Foreman a při pohledu na ni si úlevně oddychl. "Quinlyn, konečně jsi vzhůru. Pan Anderson už odjel do kanceláře. Dnes vás paní Andersonová plánuje vzít s Hailey na nákup školních potřeb." Quinlyn si vzpomněla, že jsou letní prázdniny, což vysvětlovalo, jak mohli únosci během shonu ulovit tolik dětí. Cítila se znepokojená bezpečností města a odmítla: "Ne, děkuji. Dnes chci zůstat doma." Archer byl jejím odmítnutím zaskočený a cítil se trapně, ale pozval ji na snídani. U stolu se zdržovaly Tina a Harriet a čekaly na Quinlyn, jak Maurice nařídil. "Už je pozdě a moji kamarádi volají a ptají se, kde jsem," zamračila se Harriet a držela mléko. "Mami, už na ni nechci čekat." Tina Harriet láskyplně štípla do tváře. "Klidně zavolej svým kamarádům. Brzy odejdeme, a pokud ještě nebude vzhůru, nebudeme na ni čekat." V tu chvíli se Harriet rozzářila a odběhla od stolu v naději, že Quinlyn bude spát ještě déle. Tina se podívala na hodiny a její trpělivost rychle docházela. Vtom se po schodech ozvaly kroky. Tina vzhlédla, když Quinlyn sestupovala, a okamžitě se ušklíbla: "Spát tak dlouho a nechat všechny čekat na snídani? Jak neslušné. "A co máš na sobě? Jdi se převléknout. Teď na to není čas, prostě si sedni a jez. Harriet už se nemůže dočkat, až odejde." Poté, co vychrlila kritiku, Tina si nemohla pomoct, ale měla pocit, že na Quinlyn není nic správně. Nicméně, v souladu s Mauriceovými pokyny, se ovládla a dodala: "Až se setkáš s Harrietinými přáteli, nezapomeň být zdvořilá. "Pocházejí z elitních rodin, z jiného prostředí, než na jaké jsi zvyklá. Samozřejmě, všechno, co potřebuješ, je tady, klidně si kup, co chceš." Quinlyn se posadila a napila se mléka. Po chvíli poslouchání Tiny klidně řekla: "Nejdu. Nečekejte na mě." "Cože?" Tina byla zaskočena. V tu chvíli se Harriet, která dokončila hovor s kamarádkou, rozzlobeně přiblížila. "Proč jsi neřekla dřív, že nejdeš? Nechala jsi nás tak dlouho čekat!" Quinlyn jedla svůj sendvič s lhostejným výrazem a klidně odpověděla: "Nikdy ses nezeptala, jestli jdu, že ne?" "Já..." Harriet se ztratila slova. Frustrovaná se otočila, aby zatáhla Tinu za paži, a prohlásila: "Mami, neberme ji s sebou. Nekupuj jí žádné hezké oblečení ani batoh. Budou se jí smát, až začne škola." Tina s Harriet souhlasila, přikývla a odhodila ubrousek, v tichosti odešla s Harriet. Když otravný hluk zmizel, Quinlyn se cítila při jídle uvolněněji. Gurmánská jídla připravená kuchařem sídla byla mnohem lepší než to, co ochutnala v pohraničí, a nemusela se neustále ohlížet přes rameno. Byl to jeden z těch vzácných okamžiků, kdy mohla zpomalit a vychutnat si jídlo. Zrovna když se chystala odejít od stolu, ozvaly se ze schodů kroky. Pohlédla a uviděla rozcuchaného chlapce ve věku kolem šestnácti nebo sedmnácti let, jak schází dolů a něco drží v ruce. Chlapec zívl a sotva se na ni podíval, než ji ignoroval. Sedl si ke stolu a nařídil hospodyni: "Dnes žádné sendviče. Osmaž mi steak, pospěš si, mám hlad." "Dobře, Stanley, jen chvilku," odpověděl Archer s úsměvem a neprojevoval žádnou nespokojenost. Představil je: "Stanley, tohle je Hailey. Přijela včera. Raději se jí říká Quinlyn. Quinlyn, tohle je tvůj bratr, Stanley." Stanley se při představení ani neobtěžoval zvednout obočí. "Moji rodiče se o tom hodně hádali, že? Říkali, že co je ztracené, je ztracené. Proč to vracet do toho nepořádku?" Archer se na Quinlyn rozpačitě podíval, zjevně zvyklý na rodinné odloučení, ale znepokojený její reakcí. Nicméně, když se Archer otočil, všiml si, že Quinlyn upřeně zírá na to, co Stanley drží - notebook. "Quinlyn, děje se něco?" zeptal se a sklonil se k ní. Quinlyn ukázala na osvětlenou obrazovku a zeptala se: "Kde si můžu takový koupit?" "Myslíš počítač?" Archer zaváhal a vypadal poněkud nejistě. "Protože jsi ještě mladá, pravděpodobně jsi počítač ještě nepoužívala, takže jsme ti v pokoji ještě žádný nenainstalovali." Když to Quinlyn uslyšela, okamžitě se vrátila ke stolu, vytáhla z židle plastovou tašku a podala Archerovi balík peněz. "Mám peníze. Můžu si ho koupit?"