Quinlyninina nečekaná slova zaskočila Stanleyho, až se mu z toho zatajil dech. Několikrát se zakašlal, otočil se a zaujal ho Quinlynin vážný obličejík. "Ty to opravdu chceš?" škádlil ji a mával v povětří tím elegantním strojem. Quinlyn vážně přikývla. Stanleyho rty se zkroutily do lišáckého úsměvu. "No, není nemožné se s ním rozloučit," řekl tónem, z něhož kapal sarkasmus. Pak se zeptal: "Ale ty vůbec víš, jak se to používá? Počítače jsou složité, nejsou to hračky pro děti jako ty." Quinlyn dychtivě vykročila vpřed a v očích měla prosebný výraz. "Jak se s tím hraje?" zeptala se nevinně. Stanley si vzpomněl, jak se k němu naposledy přiblížila Harriet a skončilo to slzami. Jeho úsměv se rozšířil, když k sobě Quinlyn přivolal a otevřel na obrazovce stránku s kódem. "Dobře se dívej," řekl a prsty mu létaly po klávesnici jako dirigentovi. "I ta skvělá grafika, kterou vidíš, je složená z těchto písmen a symbolů." Jak mluvil, řádky kódu se posouvaly, fascinující svou složitostí. Nakonec stiskl klávesu Enter a objevila se zbrusu nová stránka. "Vidíš? Je to jednoduché," řekl Stanley, strčil jí obrazovku a naklonil se, aby jí pošeptal. "Troufáš si to zkusit? I hlupák by to pochopil. "Pokud to nezvládneš, no... to jen znamená, že nejsi tak chytrá, jak si myslíš. Neříkej mi bratr, a pokud se potkáme venku, nezmiňuj se, že mě znáš, ano?" Nedaleko si Archer utřel pot z čela. Stanley od dětství vynikal v práci s technickými zařízeními a dokonce se loni zúčastnil prestižního programu, aby si zdokonalil své programátorské dovednosti. Tohle mu připadalo jako podraz na Quinlyn. Harriet se naposledy bála až k slzám a teď se Stanleyho vyhýbala. Vzhledem k tomu, že Quinlyn pocházela z venkova, kde pravděpodobně počítač neviděla, jí Archera bylo ještě víc líto. Stanley si všiml, že Quinlyn stále zírá na obrazovku, a jemně do ní šťouchl. "Na co čekáš? Pusť se do toho! Půjčil jsem ti svůj cenný počítač. Kdybys byla opravdu moje sestra, neměla bys s něčím tak jednoduchým problémy," naléhal. Quinlyn zakopla dopředu, její drobná postava sotva dosáhla na okraj stolu, což bylo zábavné sledovat, jak se namáhá, aby viděla na obrazovku. Laskavým gestem ji zvedl na židli a sledoval, jak její prsty tápou po klávesnici. Stiskla několik kláves a zkoumala obrazovku, pečlivě dešifrovala písmena. Uchechtl se pro sebe, zkřížil nohy a čekal, až to vzdá, a už se těšil, až jí uštědří své posměšné poznámky a oddá se svému krutému humoru. Quinlyn nikdy předtím s počítačem nepracovala, viděla je jen v rukou zločinců, kteří procházeli přes hranice. Věděla, že tato zařízení mají přístup ke světu informací mimo její vesnici, což bylo působivé. Když ho poprvé uviděla, byla odhodlaná naučit se ho používat. Zpočátku byly její prsty na klávesnici neohrabané; nemohla si vzpomenout, kde se písmena nacházejí, a nerozuměla jejich významu. Měla však skvělou paměť. Tím, že si spojovala obrázky s rozložením programování, začala napodobovat Stanleyho akce a pomalu psala písmena. Její rychlost byla zpočátku pomalá, ale jak se naučila polohy kláves, její prsty se pohybovaly rychleji. Při psaní přemýšlela o různých kombinacích a zkoumala možnosti. Stanley ji pozorně sledoval a myslel si, že jen mačká náhodné klávesy. Ale když uviděl kód, který vytvářela, upadla mu vidlička na podlahu v šoku. Poté, co Quinlyn stiskla klávesu Enter, se na obrazovce objevila nová stránka, která ho naprosto ohromila. "Cože? Ty jsi to opravdu udělala?" vykřikl a sebral počítač, aby prozkoumal rozhraní, zda neobsahuje nějaké známky podvádění. "Ale ty jsi byl přece přímo tam a sledoval jsi mě, jak píšu?" odpověděla Quinlyn a nechápavě se zamračila. "O to nejde!" zvolal Stanley a jeho údiv rostl, když zkoumal obrazovku. "Všechno ostatní vypadá v pořádku, ale co to má být za překlepy?!" Quinlyn sledovala jeho prst a upřímně řekla: "Neznám je všechny." Její omezená slovní zásoba pocházela z pohraničních komunikačních kódů. Stanley oněměl úžasem. Zíral na Quinlyn, jako by byla stvoření z jiného světa. V příštím okamžiku ji zvedl a pochodoval nahoru po schodech. Archer, překvapený, spěchal za nimi a naléhal: "Stanley, pan Anderson řekl, že se nesmí prát." Jedinou odpovědí byl Stanleyho strohý výkřik: "Buď zticha!" a zabouchl za nimi dveře. Posadil Quinlyn do herního křesla a aktivoval čtyři obrovské obrazovky, na kterých se zobrazovaly složité řádky kódu. "Podívej se na tohle. Kolik z toho chápeš?" Quinlyn na něj zvědavě pohlédla a pak obrátila pozornost k obrazovkám. Symboly se zdály složitější, jejich kombinace fascinující a rozmanité. Po chvíli sledování najednou ukázala na řádek kódu na třetí obrazovce. "Je tady něco špatně?" Stanley byl na okamžik ohromen a naklonil se, aby se podíval blíž. "Kde?" "Tady," řekla Quinlyn a posunula prst nahoru. Dotyková obrazovka ho zvýraznila a ona smazala nesprávný kód a rychle napsala nový řádek, než mohl Stanley zareagovat. Stiskla klávesu Enter. "Hej, buď opatrná!" Stanley málem zešílel, když si uvědomil, že jsou uprostřed hackerské alianční soutěže, v níž se závodí o prolomení protivníkova firewallu a identifikaci zranitelností. Několik dní pořádně nespal a konečně dosáhl rozhodujícího momentu v mistrovském boji. Nyní, když si odskočil na snídani, Quinlyn všechno kazila. Jeho frustrace neznala mezí, na okamžik zapomněl, že to byl on, kdo pozval Quinlyn, aby se podívala na kód. Právě když se chystal vybuchnout, obrazovka se rozsvítila slovem "výhra" a z reproduktorů se ozval jásot jeho spoluhráčů. Jeden z jeho spoluhráčů zakřičel: "Stanley, jsi geniální! Tak rychle jsi našel slabé místo. Jejich systém se zhroutil a my jsme vyhráli! Jsme mistři!" Když Stanley uslyšel jejich nadšené jásání, pomalu se otočil na třetí obrazovku a rozšířily se mu oči v nevíře. Když se otočil zpět na Quinlyn, jeho myšlení se zcela změnilo. "Hej, chceš ještě ten počítač? Koupím ti ho," koktal, škrábal se na hlavě a měl pocit, jako by ho nachytali, jak se předvádí. Vyhrát soutěž s pomocí dítěte mu připadalo trapné a teď to chtěl napravit. Quinlyn nechápala význam zápasu, ale uvědomila si, že pravděpodobně pomohla, a tak bez váhání odpověděla: "Jo, chci." "Dobře, pojďme teď ven," řekl Stanley, cítil se svěží a chodil s pružností v kroku. Rychle se převlékl a vedl Quinlyn zpět dolů. Archer čekal na konci schodů a úlevou si oddechl, když je oba uviděl nezraněné. Ale když uslyšel Stanleyho říkat, že jde s Quinlyn ven, spadla mu čelist v nevíře. Stanley byl vždy výjimečně inteligentní a obtížně se s ním jednalo, a jeho nechuť k Tininu zvýhodňování Harriet narušila jeho vztah s rodiči; sotva si Harriet vůbec všímal. Nikdo by nehádal, že Quinlyn upoutá Stanleyho pozornost, zvláště hned první den.