Pokud jde o péči o děti, Josef byl rozhodně ten ohleduplnější. Poté, co vybrali obrázkovou knihu, opustili ve třech knihkupectví a Josef pozval Quinlyn na zmrzlinu. "Je to moc sladké, co je na tom tak skvělého?" ušklíbl se Stanley, který očividně nebyl fanouškem sladkého. Ale když se otočil, uviděl Josefa a Quinlyn už u vchodu do zmrzlinárny. Josef ukázal na menu a sklonil se, aby se zeptal Quinlyn: "Vidíš nějaké příchutě, které se ti líbí?" Quinlyn zavrtěla hlavou a zmateně se dívala na barevnou tabulku příchutí. "Žádnou z nich jsem nikdy nezkoušela." Stanley, který právě přistoupil za ně, se při jejích slovech zastavil. Všiml si, jak je Quinlyn hubená a že její vlasy vypadají matně. Pravděpodobně se většinu dní snaží sehnat dostatek jídla, natož aby si užívala něco sladkého na takovém místě. Na okamžik se Stanley zastyděl za své opomenutí a zaplavila ho vlna soucitu. Rychle vykročil vpřed a vzal Quinlyn za ruku. "Pojď, objednáme si od každé příchutě jednu, abys je mohla všechny vyzkoušet." O několik minut později byl stůl plný různých příchutí zmrzliny, všechny naskládané před Quinlyn. Vzala si lžičku zmrzliny s příchutí hořké čokolády a sladkost jí rozzářila oči. Když Stanley viděl její reakci, cítil se spokojený a naplněný. "Pokud ti chutná, pořídíme celý mrazák plný, abys si ji mohla užívat, kdykoli budeš chtít." Josef, sedící naproti nim, mu s pobavením a obavami připomněl: "Děti mají citlivé žaludky; příliš mnoho zmrzliny jim rozbolí bříško." Stanley se zarazil, podrbal se na hlavě a zamumlal: "Proč je tak těžké se starat o děti?" Ale když sledoval Quinlyn, jak si tiše užívá zmrzlinu, jeho srdce se obměkčilo a uvědomil si, že by neuškodilo se o ni řádně postarat. V tu chvíli venku prošla skupina dětí. Jedno, oblečené nejokázaleji, se náhle zastavilo a podívalo se do obchodu. Quinlyn vzhlédla a okamžitě se setkala pohledem s Harriet, která vypadala překvapeně. Venku před obchodem se Harriet zastavila a ostatní děti sledovaly její pohled směrem k triu uvnitř. Všechny se divily a rychle se Harriet zeptaly: "Hej, Harriet, není to tvůj bratr? Co dělá, když jí s jinými dětmi?" "Jo, neříkala jsi, že nemá čas si s tebou hrát?" "Není to ten nejlepší student ze střední školy u stolu s ním? Je fakt fešák!" Znali studenty vyšších ročníků, kteří přecházejí rovnou na střední školu. Postavy jako Stanley a Josef, kteří byli oba nápadní a jedineční, byly často středem jejich rozhovorů. Harriet byla díky svému bratrovi Stanleymu středem své skupiny. Ale teď ho viděla s jinou malou holčičkou. Jedna dívka navrhla: "Harriet, neříkala jsi, že tě tvůj bratr zbožňuje? Pojďme dovnitř a požádejme ho, aby nás pozval na zmrzlinu." Další dívka se přidala: "Jo, zmrzlinu bych si fakt dala!" S tím, jak ji skupina povzbuzovala, Harriet nemohla zůstat sedět. Zamračila se na trio, kousla se do rtu a řekla: "Dobře, pojďme dovnitř." S tím se děti vrhly dovnitř, obešly servírku a spěchaly ke stolu Quinlyn. "Stanley!" Harriet byla první, kdo vykročil vpřed, tahala Stanleyho za rukáv a sladce řekla: "Proč jsi mi neřekl, že jdeš ven? Mohli jsme jít spolu. Moji spolužáci tě mají moc rádi!" Jedna dívka dodala: "Jo, Stanley, Harriet říkala, že jsi úžasný v hrách. Můžeš nás to naučit? Páni, objednal sis tolik zmrzliny; můžeš se s námi podělit?" Stanley se cítil obklopený štěbetajícími dětmi a začala ho bolet hlava. Jemně odstrčil Harriet a netrpělivě řekl: "Pokud chceš něco k jídlu, kup si to sama. Nejsi na mizině; přestaň mě otravovat." Harriet nečekala, že ji před spolužáky takhle ztrapní. Zčervenala a kousla se do rtu a prosila: "Ale já chci zůstat s tebou, Stanley." Ostatní děti vypadaly zmateně, ukazovaly na Quinlyn a ptaly se: "Kdo to je a proč jí se Stanleym? Je to Josefova sestra?" "To je nesmysl," odvětil někdo. "Josef nemá sestru." Když je Harriet slyšela mluvit o Quinlyn, zpanikařila, protože se bála, že by mohli odhalit její tajemství o tom, že je adoptovaná. Ve spěchu vyhrkla: "Je to dcera naší nové hospodyně." Všem to okamžitě došlo, a když se znovu podívali na Quinlyn, jejich oči byly plné pohrdání. "Není divu, že vypadá tak drsně a její oblečení je ošklivé," poznamenalo jedno dítě. "Harriet, tvůj bratr je tak milý, že pozval dceru hospodyně na jídlo. Proč nepozve i nás?" zeptal se další. Ve skutečnosti si zmrzlinu mohli dovolit, ale jako bohaté děti byly zvyklé na to, že dostanou, co chtějí, a nesnesly odmítnutí. Quinlynin nižší status jim dodával ještě větší pocit nadřazenosti. Než Harriet stačila přijít s odpovědí, Stanley praštil rukou do stolu. Hlasitý zvuk všechny vylekal, a když vzhlédli, uviděli Stanleyho, jak se na Harriet dívá temným výrazem.