Arielle s nesoucitnýma očima sledovala, jak Cindy odvádí Shandie nahoru. Vlastně v nich byl vážný výraz. Zdá se, že ta facka od Cindy stála za to. Nicméně, tohle bude naposledy, co mě Cindy uhodí. Jakmile Shandie zmizela, Henrick přistoupil k Arielle a řekl: „Sannie. Pamatuju si, že ti říkali Sannie, že?" Arielle přikývla. Její přezdívka zněla podobně jako Shandie, takže se jí už moc nelíbila. „Co ty na to, Sannie?" Henrick si povzdechl a sevřel rty. Pak řekl: „Shandie jsem rozmazlil. Je to částečně moje vina, že udělala tak hroznou věc. Měli jsme zavolat policii, ale ona je pořád tvoje mladší sestra a my jsme rodina. Navíc jsi v pořádku a sklidila, co zasela. Zapomeňme na to, dobře? Nicméně, já ji potrestám a tobě to vynahradím. Je to tak v pořádku?" Arielle sevřela ruce v pěst pod rukávy pyžama. Co tím myslíš, že jsem "v pořádku"? Kdyby mě ten had opravdu uštknul, Shandie by se postarala, aby se o tom nikdo nedozvěděl. Než by vyšlo slunce, moje tělo by vychladlo. A ty chceš, abych předstírala, že se nic nestalo? Chceš ji jenom na měsíc uzemnit? V tu chvíli Arielle pochopila, jaký Henrick je. Dokud to pro něj nebylo ohrožující, Shandie by se jen tak nevzdal. Koneckonců, čím víc měl dcer, tím víc měl šancí přimknout se k bohatší rodině. Henrick byl muž, který by udělal cokoliv, aby dosáhl toho, co chtěl. Arielle nemohla pochopit, jak se její matka mohla zamilovat do někoho jako on. Arielle byla naprosto zklamaná. Nezáleželo jí na tom, že Henrick byl její biologický otec. Nic z toho ale na sobě nedala znát. Místo toho si nasadila sladký úsměv a přikývla. „Nemůžu se rozhodnout, takže, tati, budu se řídit tvými slovy. Shandie je ještě mladá, takže jí nic nevyčítám. Budu předstírat, že se nic nestalo, a budu k ní dál dobrá sestra. Jen doufám, že to Shandie nebude vadit." „Neboj se. Řeknu jí, ať na to taky zapomene. Nikdo už se o tom nebude zmiňovat. Jsem si jistý, že si spolu dobře rozumíte." „Samozřejmě." Arielle se usmála a na obou stranách její tváře se objevily dolíčky. Každý, kdo se na ni podíval, by si myslel, že je nevinná a rozumná. Henrick si s úlevou povzdechl, potěšený situací. Nejenže byla tahle jeho dcera hezká a odpouštějící, ale byla i poslušná. Je mnohem poslušnější, než jsem si myslel, že bude. To je dobře. Bude se dát snadno ovládat. „Už je pozdě. Jsem si jistý, že jsi dnes byla taky v šoku. Odpočiň si. Řekni mi, co potřebuješ, a já se budu snažit splnit ti tvá přání." Henrick měl dobrou náladu. Tentokrát nebyl lakomec skoupý, protože Arielle podal další kartu. „Je na ní milion. Celkem budeš mít dva miliony, včetně toho milionu, který jsem ti dal dřív. Můžeš je utratit za cokoliv. Až je utratíš všechny, můžeš si přijít pro další. Neměla bys žít tak, jak jsi žila na vesnici. Musíš se chovat jako dcera Southallových. Požádám Alfreda, aby tě zítra vzal nakupovat oblečení." „Děkuju, tati! Jsi nejlepší!" Henrickovi se zalíbilo jeho ego a rozrušení z incidentu se Shandie se z jeho mysli rozplynulo. Pak si pobrukoval melodii, když šel nahoru. V momentě, kdy se Arielle vrátila do svého pokoje, sladký úsměv z její tváře zmizel. I když je Shandie hloupá, má Cindy, která na ni dává pozor. Na druhou stranu, já nemám nikoho. Mám jenom sama sebe. Arielle sevřela ruce v pěst, zhroutila se na postel a zírala na strop s neživýma očima. Možná není nic špatného na tom být sám. Navíc nejsem sama. Táta a máma v zámoří jsou na mě moc hodní. A můj bratr taky. Je na mně závislý. Musí se mi moc stýskat, když jsem pryč. Aby se ujistila, že se do toho nezapletou, Arielle s nimi musela dočasně přerušit styky. Přesto, když pomyslela na svého bratra, koutky jejích rtů se stočily nahoru. V tu chvíli jí zazvonil telefon. Když hovor přijala, zjistila, že je to od přítele z Moranty. „Sannie, jak se máš?" druhá osoba na lince měla přízvuk. „Docela dobře, Vance. Abych pravdu řekla, jsem zpátky ve svém starém rodinném domě na venkově. I když jsem se setkala s nějakými menšími záležitostmi, už se to vyřešilo. Proč voláš, mimochodem?" Arielle mluvila plynně ustranasijsky, jako by se v zámoří narodila a vyrůstala. Druhá osoba, znějící trochu rozpačitě, pokračovala: „Víš, že pracuju na ostrovním projektu, ale konečná část projektu stojí hodně a mám problémy s financemi. Zajímalo by mě, jestli bys mi nemohla půjčit nějaké peníze, nebo možná investovat do mého projektu." Arielle odpověděla: „Docela se o tvůj ostrovní projekt zajímám. Co takhle? Kolik potřebuješ? Ráda se k tobě připojím." „To je skvělé. S tebou bychom byli ještě lepší. Budu potřebovat miliardu. Souhlasíš s tím?" „Žádný problém," přišla Ariellina rychlá odpověď. Po ukončení hovoru Arielle kontaktovala svého osobního finančního poradce v zámoří. Poté použila svůj počítač k převodu miliardy na Vanceův účet, než požádala svého právníka o podepsání smlouvy o investici. Když byla hotová, podívala se na dvě karty, které jí dal Henrick, a vyštěkla smích. Další věc, kterou udělala, bylo smazání historie transakcí na počítači. Na druhé straně. Poté, co Cindy odvedla Shandie zpět do jejího pokoje, jí konečně nahlas vynadala. „Ty idiote! Kolikrát jsem ti říkala, abys nedělala nic ukvapeného, než Arielle úplně prohlédneš? Proč mě nikdy neposloucháš?" Zatímco Shandie po tváři stékaly slzy, vzlykala: „J-já jsem si nemyslela, že se to takhle zvrtne. Ale, mami, musíš mi věřit. Arielle musela být ta, která nechala hada, aby mě uštknul! Jasně jsem požádala Janet, aby nechala hada v jejím pokoji." „Já vím!" vyštěkla Cindy. Na ten drsný tón Shandie zamrzla. Pak zamumlala zmateně: „Proč mi nepomáháš vysvětlit situaci, když znáš pravdu? Arielle je zlá osoba." Cindy si povzdechla. „Tolik věcí jsem tě naučila, ale doteď jsi nebyla schopná číst situaci. Tvůj otec jí teď jasně věří. Navíc jsi to byla ty, kdo dal hada do jejího pokoje jako první. Jak to vysvětlíš? Nic, co řekneš, ti nepomůže; jenom tím otce ještě víc rozzlobíš." „Tak co mám dělat? Nemůžu být takhle pomlouvaná! Viděla jsi, jak se na mě dívají hospodyně? Všichni v sídle si myslí, že jsem si to zasloužila." Na to Cindy na chvíli ztichla. „Zdá se, že Arielle je mnohem složitější a těžší ji prohlédnout, než jsem si myslela. Pokusím se zjistit její minulost. Předtím s ní budeš muset vycházet. I když to bude těžké, musíš to zvládnout dobře. Předstírej, že se ke svým chybám přiznáváš, a žij s ní prozatím v harmonii. Tím bude tvůj otec šťastný. Víš, že nenávidí rodinné konflikty a neposlušné lidi." „Ale... jsem uzemněná. Nemůžu ven." „Hloupá holko, zapomněla jsi, jak máš za týden dostat svůj certifikát? Buď trpělivá týden. Jakmile se staneš hvězdou na slavnostním ceremoniálu, všichni na tuhle záležitost zapomenou." „Dobře. Budu tento týden tvrdě pracovat s tréninkem. Určitě všechny na ceremoniálu ohromím." „Jsem ráda, že takhle uvažuješ." V mžiku oka uběhlo pět dní.