Arielle však zůstala bez emocí, jako by jí to nejméně vadilo. A to byla pravda; opravdu se nestarala o to, že na ni Vinson zapomněl. Věděla, že Southallovi chtějí mít spojení s Nightshiry kvůli jejich elitnímu společenskému postavení. Navzdory tomu, tato prestiž nebyla to, co chtěla nebo potřebovala. Takže nezáleželo na tom, jestli si ji Vinson vůbec pamatuje. Shandie se ušklíbla, když Arielle na ni nereagovala. Lhářko! Dělej, že ti to nevadí, Arielle. Vsadím se, že hluboko uvnitř pláčeš jako velké dítě, které je zraněné z celé té věci. Dobře ti tak! Vinson by se nikdy nezajímal o prostou venkovanku, jako jsi ty! Čtveřice Southallů nevěděla, že Vinsonovy oči už nějakou dobu propalují Arielle záda. Zůstal tak, dokud Arielle nenastoupila do letadla. Teprve potom se pobaveně zasmál. Vedle něj asistentovi málem vypadly oči z důlků. Co se děje? Pan Nightshire se nikdy nesměje. Obvykle je bez úsměvu a někteří by dokonce řekli, že je zastrašujícím způsobem odtažitý. Nemůžu uvěřit, že se teď potutelně chechtá. Také to není posměšný smích. Ne. Je to spíš upřímné, jako pobavený smích, který vychází hluboko z hrudi. Už je to věčnost, co jsem viděl pana Nightshira se takhle smát. Zatímco se asistent hluboce zamýšlel, náhle se ozval Vinsonův hlas. Zeptal se: "Všiml sis rozdílu mezi ní a ostatními?" V té rodině byly tři ženy. O které mluví? Asistent pracoval s Vinsonem už několik let, takže věděl, že se Vinsona nemůže zeptat přímo. Chvíli přemýšlel, než si vzpomněl, že Arielle se oblékala jinak než ostatní. Pak váhavě odpověděl: "Ano. Ostatní tři mají na sobě známé značkové oblečení, zatímco šaty té mladé dámy... No, vypadají jako nějaké náhodně koupené oblečení z neznámého stánku." I přes tak bystré pozorování Vinson stále zavrtěl hlavou. Asistent okamžitě ztuhl šokem. Hádal jsem špatně? Nemluvil pan Nightshire o té dámě? Zrovna když se asistent cítil zmatený, Vinsonův hlas se znovu ozval. "Nemluvím o jejích šatech." Asistent si úlevně oddechl, protože alespoň správně uhádl. Přesto se zamračeně zeptal: "Pokud to nejsou šaty, tak co to je?" Během několika sekund se Vinsonův výraz vrátil k obvyklé lhostejnosti. "To nic. Pokračujme." Pak asistent úplně upustil od tématu. Netroufal si dále zkoumat, a tak pokračoval ve své zprávě. V letadle seděli čtyři Southallové ve stejné řadě. Henrick byl od Ariellina kousku ve špatné náladě. Kvůli tomu nařídil Arielle, aby během letu prováděla několik nesmyslných úkolů. Bylo jí řečeno, aby přesunula jejich zavazadla do horní kabiny, pak uklidila jejich kabáty a dala je do zavazadel, a nakonec vytáhla jejich nabíječky a tak dále... Všichni ostatní v letadle předpokládali, že je pouze jejich hospodyně. Arielle se neobtěžovala dělat všechny ty úkoly. Vše, co dělala, bylo, že vyhověla Henrickově žádosti bez jakýchkoli stížností. Nakonec se Henrick neudržel. Ledově zahřměl: "Dost! Pojď sem." Jakmile si Arielle sedla vedle Henricka, tázal se ostrým tónem: "Myslel jsem, že jsi řekla, že jsi panu Nightshirovi pomohla. Tak proč si tě vůbec nepamatoval?" Arielle upřímně zavrtěla hlavou. "Tehdy jsem mu jen prokázala malou laskavost, takže je normální, že si mě nepamatuje." "Tak jsi měla..." Henrick zaváhal, když se podíval na Arielle. Asi mít naivní dceru není vždycky výhodné. Kdyby Vinsona znala alespoň Shandie... okamžitě by pochopila mé úmysly a snažila by se k němu přiblížit. Henrick pak neochotně odfrkl: "Zapomeň na to. Promluvíme si o tom později. Ještě se toho musíš hodně naučit." "Dobře," přikývla Arielle poslušně. S vykulenýma očima a pootevřenými rty předstírala dětskou nevinnost, jako by nevěděla, co udělala špatně. V tu chvíli k nim přistoupila letuška. "Dobrý den, pane Southalle. Podle vašeho leteckého kilometrového nájezdu vám můžeme poskytnout bezplatné povýšení do první třídy." Henrick si záměrně vybral sedadla v ekonomické třídě nejen ze skouposti, ale také proto, že věděl, že mohou získat bezplatné povýšení. Potěšený Henrick se rozzářil, když vyskočil na nohy. "Děkuji. Prosím, veďte nás." Shandie a Cindy také vstaly. Letuška si brzy všimla Arielle, která vstala jako poslední. Pak okamžitě vysvětlil: "Omlouvám se, pane. Máte dost kilometrů jen na tři bezplatná povýšení. Tady se podívejte." "Tři?" Henricka začaly bolet spánky. Takže kdo s námi půjde do první třídy? Shandie nebo Arielle? Když Cindy viděla, že je Henrick v rozpacích, vmísila se do toho: "Jsem si jistá, že sis uvědomil, že Arielle není moc bystrá. Nebude moc platná. Navíc míříme na Shandieino předávání cen. Tak proč nedáme to místo jednou Shandie, hm?" Henrickův obličej se zatvářil ponuře, než konečně souhlasil. Obrátil se k Arielle a věcným tónem vysvětlil: "Nemůžu si pomoct, že jsou jen tři místa. Stejně se uvidíme, až letadlo přistane. Tudíž to není tak rozdílné." Arielle se Henrickovi upřeně zadívala do očí. V jejím hrudi se rozlévalo zklamání, ale nemohla to dát najevo na tváři. Odmítla nechat Cindy a Shandie cítit se vítězně. Proto Arielle stiskla rty do úzkého úsměvu a řekla: "To je v pořádku." "Omlouvám se za to," pronesl Henrick, zatímco odvracel pohled. Pak se s Cindy a Shandie odebral do kabiny první třídy. Shandie záměrně zpomalila kroky. Jakmile byli jejich rodiče v dostatečné vzdálenosti, škádlila ji tichým hlasem: "Zdá se, že mě táta miluje víc. Budeš muset tvrději pracovat, abys mě dohnala! Odejdu do kabiny první třídy, takže si odpočiň tady v ekonomické třídě, hm? Mezi těmito dvěma kabinami vlastně není velký rozdíl, kromě větších sedadel a lepších služeb v té mé. Ale hej, nenech se tím rozhodit." Arielle zatínala zuby, jak se Shandie chlubila jako páv. Arielle zkroutila obličej do posměšného úsměvu a ukázala směrem ke kabině první třídy. Pak provokovala: "Raději si pospěš. Táta by si to mohl rozmyslet a nechat mě jít s nimi, pokud budeš takhle otálet." Shandie zpanikařila, když uviděla Arielliny zlomyslně se lesknoucí oči. Pak popadla tašku a vystřelila rovnou do první třídy, protože se bála, že Arielle nějak skončí v lepší kabině místo ní. Brzy poté se všichni tři Southallové pohodlně usadili na svých sedadlech v první třídě. Shandie si dokonce objednala sklenici červeného vína zdarma z kabiny. V ekonomické třídě. Arielle konečně mohla zavřít oči a odpočinout si, když už Henrick a ostatní odešli. V tu chvíli se jí sevřela hruď zármutkem. Koneckonců byla člověk; cítila smutek jako každý jiný člověk na této planetě. Nicméně se děsila odhalení svých emocí a zranitelnosti, protože by je kdokoli mohl použít proti ní. Takže všechno skrývala a schovávala se pod rouškou netečné dívky. Předstírej, dokud se ti to nepodaří, připomněla si. Zrovna když se jí pohodlně usadilo ve svém nově nalezeném klidu, ozval se vedle ní hlas. "Promiňte... Jste tu sama, slečno? Mohu si k vám sednout?" Muž se Arielle zdvořile zeptal na tuto otázku. Sledoval ji s vykulenýma očima, jak se mu nervózně pohybovalo hrdlo, když úzkostlivě polkl. Arielle se s ním setkala ledovým výrazem. Odmítla ho: "Omlouvám se, moje rodina se brzy vrátí. To jsou jejich sedadla." Mužovi nebylo třeba říkat dvakrát. Otočil se, aby odešel, a přitom si povzdechl toužebným povzdechem. Koho si to namlouvám? Jsem mimo její ligu. Nemám šanci získat tak nádhernou dívku, jako je ona. I když, zajímalo by mě, jaký muž bude schopen ulovit takový úlovek... Nedlouho poté, co muž odešel, se k Arielle přiblížil někdo jiný. "Promiňte, slečno..." Ariellina hlava vyletěla nahoru s uštknutým výrazem. Zrovna když si prohlédla obličej té osoby, otevřela pusu. Není to ta osoba, která na letišti hlásila věci Vinsonovi? Muž se představil: "Jsem asistent pana Nightshira. Rád by vás pozval do svého soukromého letadla. Už jsem si dovolil vyjasnit si věci s letuškami na vašem současném letu, takže prosím pojďte se mnou." Arielle na okamžik zaváhala, pak ochotně přikývla, když si vzpomněla na muže, který se k ní dříve přiblížil. Na tomto letu bylo mnoho lidí a ona neměla chuť být znovu rušena. "Dobře," řekla Arielle. "Následujte mě tedy. Prosím, tudy." Muž ukázal dopředu. Museli projít kabinou první třídy, aby opustili letadlo. Když procházeli kolem, Shandie si toho okamžitě všimla. Vyskočila na nohy a zakřičela: "Arielle, co to má znamenat? Nemůžeš to jednou skousnout, místo abys se se mnou přela o sedadlo v první třídě? Musím ti připomínat, proč jsme na tomto letu? Protože jdeme na mé předávání cen! Mé!" Arielle chladně odplivla: "Uvolni se. Nejsem tu kvůli tvému drahocennému sedadlu v první třídě." Shandie zamračila obočí, než se hlasitě zeptala: "Tak proč jsi tady?" V tu chvíli Henrick zaslechl rozruch a přidal se k němu hromovým hlasem. "Co si myslíš, že děláš, Arielle? A já jsem si myslel, že jsi sladká a poslušná dívka. Byla to všechno jen fasáda?" Arielle se chystala odpovědět, ale muž ji předběhl. Vložil se do toho s ostrým pohledem: "Obávám se, že se všichni mýlíte. Slečna Moore není tady kvůli kabině první třídy. Spíše ji doprovázím do toho soukromého letadla, toho vedle tohoto letadla." "Cože!" zařvala Shandie, když se jí oči nevěřícně zaměřily na okno. To, co uviděla dál, jí zatemnilo myšlenky záští. Bylo to luxusní soukromé letadlo s extrémně elegantním a vyleštěným exteriérem. Přes trup letadla bylo elegantně napsáno slovo s jemným rukopisem - Nightshire. To je soukromé letadlo rodiny Nightshirů!