Na neobydleném ostrově. Dešťové kapky dopadaly jako kulky a burácení vln znělo jako bubny. Arielle Mooreová s obtížemi ořezávala kusem dýky dřevěný kus. Jako by nic necítila, když jí déšť bičoval obličej. Ztratila kontakt se svou rodinou na deset let. Právě když konečně našla Southallovy – právě když se měla dozvědět pravdu o smrti své matky a svém únosu – se ji pokusila zabít skupina lidí, kteří tvrdili, že jsou ti, kdo ji mají přivést domů. Úspěšně je porazila, ale loď se potopila a ona skončila na tomto neobydleném ostrově. Byl to její sedmý den na ostrově a ještě neviděla žádnou projíždějící loď. Naštěstí bylo na ostrově mnoho stromů a rostlin a ona si postavila jednoduchý dřevěný člun. Právě když se chystala pracovat na veslech, začalo prudce pršet. Arielle vstala a chystala se protáhnout, když si všimla něčeho tmavého u skal. Podezřívavě přešla blíž a s překvapením zjistila, že je to muž. Muž byl pohledný, ale jeho tvář byla bledá. Měl zranění v pase a jeho krev se mísila s mořskou vodou a vytvářela v ní západ slunce. Arielle položila prst pod mužův nos. Když si uvědomila, že muž není mrtvý, začala ho táhnout dál do ostrova a do jeskyně, ve které posledních pár dní spala. Poté, co rozdělala oheň, vyběhla zpět do deště. Netrvalo dlouho a vrátila se s bylinkami. "Máš štěstí, že jsi potkal zrovna mě," řekla Arielle, když se natáhla, aby muži svlékla šaty. Rychlý pohled na mužův pas jí prozradil, že se jedná o hlubokou řeznou ránu. <i>Zasáhlo to jeho vnitřní orgány?</i> V okamžiku, kdy se natáhla pro jeho zápěstí, aby mu změřila puls, ji místo toho uchopila ruka. "K-Kdo jsi?" Mužův hlas byl téměř šepot, ale stisk kolem jejího zápěstí byl pevný. Arielle na muže pohlédla a zasmušile řekla: "Kdo jsem? Jsem tvůj zachránce. Pokud mě nehodláš hned tak pustit, budu ti muset postavit náhrobní kámen. Na památku Bezejmenného. Zní to dobře?" Muž jen mlčky zamračil obočí. Potom jeho oči zabloudily k rozdrceným bylinkám v jejích rukou. "Co je? Sundej si to! Pomůžu ti." S tím se Arielleina ruka znovu natáhla k němu. "Udělám to sám." Muž ji s opovržením odstrčil a sám si svlékl košili. Celou dobu ji tmavé oči ostražitě sledovaly. Jakmile byla jeho košile dole, Arielle uviděla mužovy břišní svaly a véčko, které se táhlo dolů jeho tělem až do kalhot. <i>Ta postava... je trochu moc, ne?</i> Arielle se nemohla ubránit a polkla. Zčervenala a pak opatrně položila rozdrcené bylinky na mužovo tělo. "Co to je?" zeptal se muž. Jeho hlas byl hluboký a neslyšela v něm žádné emoce. "Antiseptické bylinky na zastavení krvácení." "Kde to jsem?" Zpočátku byla Arielle v jeho blízkosti trochu nesmělá. Když ale uslyšela jeho neustálý proud otázek, zvedla hlavu a netrpělivě se na něj podívala. <i>Je pohledný, ale má příliš mnoho otázek. Kdybych věděla, kde jsem, nemusela bych být na tomto místě uvězněná sedm dní, že?</i> "Pokud máš otázky, můžeš se zeptat svého učitele. Proč raději nešetříš síly a neležíš a neodpočíváš místo mluvení?" Podrážděný muž zamumlal: "Tak by se doktor neměl bavit se svým pacientem." "Prosím?" Arielle řekla bez emocí: "Měl bys takhle mluvit se svým zachráncem?" Na to muž zamračil obočí. "Ženo, jsi hrubá." "Chlape, jsi nezdvořilý." Potom se na sebe oba zamračili, když napětí v atmosféře stoupalo. Nakonec se Arielle vzdala. Neviděla smysl v tom, aby si vyřizovala účty se zraněným mužem, a tak vstala a řekla: "Prší dost silně, takže v noci bude mnohem chladněji. Znovu rozdělám oheň. Zůstaň tam, kde jsi." Když Arielle kráčela do kouta, muž znovu promluvil. "Hej." "Co zase máš?" Arielle se otočila. <i>Pokud teď nerozdělám oheň, oba dnes večer umrzneme.</i> Muž otevřel ústa, ale nakonec řekl: "Nic." Arielle protočila oči a vrátila se k rozdělávání ohně. Na vlhkém ostrově existoval jen jeden způsob, jak rozdělat oheň – vrtáním dřeva. Arielle trvalo přes hodinu, než se jí konečně podařilo rozdělat malý plamínek. Vítr venku ho však sfoukl. "Hej," řekl muž znovu. "Cože?" vykřikla Arielle. V okamžiku, kdy se otočila, uslyšela zvuk dopadu něčeho kovového na zem. Potom si všimla zapalovače u svých nohou. <i>Cože?</i> <i>Aha!</i> Po třísekundovém tichu Arielle nahlas zaklela: "Nejsi ty odporný člověk? Ty bastarde!" Muž pomalu zavřel oči a otočil se, ale na rtech mu vyrostl malý úsměv. Brzy nastala noc. Oba odpočívali na dvou stranách jeskyně. Uprostřed noci se Arielle probudila ze sténání. Otevřela oči a uvědomila si, že mužova bledá tvář je úplně bílá. Stočil se do sebe, studený pot mu pokrýval celé čelo. "Hej, idiote. Jsi v pořádku?" Arielle přešla k němu a šťouchla ho do paže, ale muž na to ani nereagoval. Spěšně se natáhla, aby mu položila ruku na spánek, jen aby zjistila, že je horký. <i>Jeho rána se musela infikovat. Proto má horečku.</i> Dvě tablety amoxicilinu by to vyřešily, ale kde by na neobydleném ostrově sehnala amoxicilin? Arielle, která neměla žádné jiné možnosti, se uchýlila k jiným metodám, jak ho ochladit – svlékla mu šaty. Přestože to snížilo mužovu teplotu, začal se třást a mumlat, jak mu je zima. Proto ho Arielle přitáhla blíž k ohni, ale jeho stav se nezlepšil. "Sakra," zaklela Arielle, než si svlékla šaty. Potom si lehla a objala muže, aby se s ním podělila o své tělesné teplo. <i>Koho zajímá, jestli je to idiot? Důležitější je zachránit mu život.</i> <i>Zachránit někoho je dobrý skutek. Možná mi Bůh za boží milosti dovolí přežít cestu zpět, abych se dozvěděla pravdu od Southallových.</i> <i>Pokud se ti, kteří mě přišli přivést domů, pokusili vzít mi život, znamená to, že se Southallovými něco není v pořádku.</i> <i>Budu nemilosrdná, pokud zjistím, že to udělal můj otec.</i> Arielle se ztratila v myšlenkách, když objímala muže. Brzy usnula. Když se znovu probudila, uslyšela hlasy a kroky před jeskyní. <i>Jsou tu další lidé?</i> Šokovaná se posadila a uvědomila si, že má na sobě mužovu bundu, ale muž sám zmizel. Spěšně si oblékla šaty a pak opatrně vyšla z jeskyně. <i>Pokud jsou to ti, kteří se mě pokusili zabít... Jak profesionální od nich.</i> Když ale Arielle došla ke vchodu do jeskyně, uvědomila si, že tam stojí řada bodyguardů oblečených v černém. V dálce byl vrtulník a vůdce bodyguardů mluvil s mužem, kterého zachránila. V tu chvíli se muž otočil. Bylo to poprvé, co Arielle viděla mužovu tvář za správného osvětlení. Byl stále pohledný a byl docela zastrašující už jen tím, že tam stál. Kromě bledosti vypadal jako každý jiný jedinec. <i>Rychle se zotavil.</i> "Ty..." Právě když Arielle začala mluvit, muž ji přerušil: "Co chceš?" "Cože?" Jeho otázka ji zaskočila. Bez výrazu vysvětlil: "Zachránila jsi mě, takže ti splním jedno přání." Arielle na chvíli ztratila řeč. "Jak můžeš být tak nezdvořilý? Zachránila jsem tě, ale ty nemáš ani slovo díků?" Jakmile tato slova opustila Arielleiny rty, bodyguardi na ni všichni zírali zděšeně. Bylo to, jako by řekla něco divného. Na druhou stranu mužův výraz zůstal neutrální. "Budeš litovat, pokud propásneš tuto šanci." Arielle zuřila, ale pomyslela si: <i>Můj dřevěný člun nemusí vydržet, dokud se nedostanu na pevninu.</i> Se zatnutými zuby vycedila: "Přivez mě domů." Nyní přišla řada na muže, aby vypadal ohromeně. "To je všechno?" "Co jiného?" Měla jen jedno přání, a to opustit zapomenutý neobydlený ostrov. Muž se na ni podíval, jako by byla idiot, a pak zamířil k vrtulníku. O tři hodiny později se vrtulník vznášel nad oblohou Jadeborough. "Je to tamto místo?" zeptal se muž a ukázal na panské sídlo dole. "Myslím, že ano..." Arielle měla jen málo vzpomínek na své dětství, ale před návratem do země vyšetřovala Southallovy. To místo mělo patřit Moorovým, ale nyní patřilo muži, který se nikdy neobtěžoval ji hledat během jejího desetiletého zmizení, jejímu otci. "Dolů," nařídil muž. Pilot okamžitě odpověděl: "Ano, pane."