Vinson se napjal a řekl: „Jsi si jistá, že to je tvé přání? Dám ti ještě jednu šanci.“ Arielle zamračila obočí a podívala se na něj. „Chceš mi splnit další přání? Myslíš si, že jsi kouzelný Džin?“ Všichni, včetně Shandie a Cindy, se na Vinsona a Arielle nevěřícně dívali. <i>Co se to děje? Zná tenhle žebrák Vinsona?</i> Vinson se jí zahleděl do očí. Když se chystal odpovědět na její otázku, Henrick ho přerušil. „Rád vás vidím, pane Nightshire! Proč jste mi neřekl, že přijedete?“ Všem hostům spadly čelisti, když Henrick Vinsona pozdravil. Cindy okamžitě zavřela oči, protože se neodvážila představit si, co se stane dál. <i>Co se to sakra děje?</i> Henrick si konečně všiml, že se něco děje, a začal se rozhlížet. V okamžiku, kdy spatřil Arielle, se mu tvář zkřivila náhlým zamračením. Henrick se otočil k Shandie a řekl: „Proč jsi pozvala žebráka na naši narozeninovou oslavu? Dostaňte ji odsud!“ Shandie na chvíli zamrzla, i když hluboko v srdci byla s jeho reakcí spokojená. „Tati, ona je…“ „Tati!“ přerušila ji Arielle. „Nepamatuješ si mě? Jsem Sannie!“ Sannie byla Ariellina přezdívka. „San…“ Henrick zvedl obočí a rozšířil oči v šoku. „Ty jsi Arielle?“ „Ano, tati. Jsem Arielle,“ přistoupila k němu. Arielle si nepamatovala nic z toho, co se stalo před deseti lety, ale pamatovala si tu známou tvář. Když to Henrick uslyšel, zavrávoral. V jeho tváři se zračil strach, protože se bál, že jeho tajemství bude odhaleno. Arielle věděla, co mu běží hlavou. Vyrovnaným hlasem pokračovala: „Neviděli jsme se roky. Tak moc mi chybíš!“ Henrickovi došla slova. Nezbývalo mu nic jiného, než ji poplácat po rameni. „Vítej zpátky, zlato, ale… co se ti stalo s panem Nightshirem? Proč vypadáte oba tak zanedbaně?“ Všichni hosté pak začali věnovat pozornost Vinsonovu oblečení. Byli tak uchváceni samotným mužem, že si nevšimli, jak mokré má šaty. Shandie se na Arielle a Vinsona podívala nechápavě. <i>Děje se mezi těmi dvěma něco?</i> Ale nějakým způsobem své podezření zavrhla. <i>Vinson se zamiloval do téhle vidlácké husy? V žádném případě! Leda by byl slepý!</i> Když Cindy viděla, jak se atmosféra stala trapnou, vstoupila do toho a řekla: „Myslím, že to byl pan Nightshire, kdo přivedl Arielle domů.“ „Opravdu?“ Henrick se zdál být Arielle o něco méně znechucen poté, co to uslyšel. <i>Protože je ještě mladá a nepamatuje si nic ze svého dětství, myslím, že přesně neví, co se stalo.</i> <i>Představte si ty výhody, které můžeme sklízet, pokud ji budeme moci použít k tomu, abychom se sblížili s Nightshiry.</i> Henrick si okamžitě nasadil úsměv na tvář a podíval se na Vinsona. „Takže jsi Ariellin přítel? Děkuji, že jsi ji přivedl zpět k nám. Pokud ti to nevadí, chtěl bys zůstat, trochu se umýt a povečeřet s námi?“ Cindy dodala: „Ó, ano. Máme náhradní oblečení pro naše hosty.“ Vinson zpočátku chtěl jejich nabídku odmítnout, ale už nemohl snést nošení těch mořem nasáklých šatů. Protože Vinson neodmítl jeho nabídku, Henrick natáhl ruku a ukázal mu směr do pokoje pro hosty. Pak Cindy pošeptal do ucha: „Umyj i Arielle.“ Cindy a Henrick byli manželé téměř deset let, takže pochopila, co po ní chce. Bylo jasné, že Henrick chce použít Arielle, aby se dostal do přízně Nightshirů. <i>Sakra, proč má Arielle štěstí a ne moje dcera?</i> Maureen utlačovala Cindy, když ještě žila. <i>Nikdy nedovolím, aby její dcera šlapala po té mé!</i> Cindy přikývla a hrála s ním. Pak odtáhla Shandie stranou a řekla: „Vezmi ji do koupelny. Je to teď tvoje starší sestra, tak na ni buď hodná.“ Shandie dokázala číst mezi řádky. Otočila se a nasadila úsměv. „Ahoj, Arielle. Půjdeme do koupelny, ano?“ Arielle nevěřila, že ji matka s dcerou přijmou do rodiny. Přesto skryla své podezření a odpověděla s úsměvem. „Dobře!“ Vzaly se za ruce a vešly do sídla. Mezitím si ostatní hosté dál šeptali, když se snažili zjistit, co tu Vinson dělá. Ať už byl důvod jakýkoli, bylo jasné, že od této chvíle budou muset projevovat Southallovým větší úctu. V pokoji pro hosty nahoře Shandie řekla: „Můžeš tu dočasně zůstat, zatímco ti uklidíme pokoj, a můžeš tu také najít všechny toaletní potřeby. Přinesu ti šaty.“ „Dobře. Děkuji,“ odpověděla Arielle. „Ó, než zapomenu,“ Shandie se otočila a zeptala se: „Víš, jak používat ohřívač vody? Nastavili jsme teplotu, takže už ji nemusíš upravovat,“ připomněla laskavě, ale nějak zapomněla skrýt pohrdání v očích. Arielle si zdánlivě nevšimla jejího výrazu. Odpověděla jemným úsměvem. „Díky.“ <i>Opravdu si myslí, že neumím používat ohřívač vody?</i> „Skvělé. Přinesu ti šaty.“ Sandie se usmála a vyšla z pokoje. Po zavření dveří úsměv z její tváře téměř okamžitě zmizel. Vytáhla kapesník a důkladně si jím otřela ruce, než ho hodila na zem. <i>Její ruka smrdí a její tělo smrdí. Všechno na ní smrdí!</i> <i>Vinson ji sem musel přivést náhodou. Jsem si jistá, že by se mu nelíbila špinavá žena jako Arielle!</i> Mezitím si Arielle užívala příjemnou teplou koupel v koupelně. I jí se hnusilo, jak vypadá a páchne po týdnu stráveném na ostrově. Když jí teplá voda stékala od hlavy až k patě, setřela si z obličeje veškerou špínu a odhalila tak svou světlou pleť. Její jemný obličej s jemnými rysy jí dodával vzhled roztomilé malé víly. Asi po deseti minutách Shandie zaklepala na dveře. „Arielle, můžeš prosím otevřít dveře? Chci ti podat šaty. Také jsem ti položila boty na podpatku poblíž dveří. Můžeš si je pak obout.“ „Dobře.“ Arielle mírně pootevřela dveře, aby si vzala šaty. Opět neviděla znechucení a výsměch na Shandiiině tváři. Šaty, které Shandie dala Arielle, byly šaty haute couture od Gucci. Byly dražší než šaty, které měla na sobě teď. I když jí dalo trochu práce, aby se těch šatů zmocnila, nemohla je nosit, protože měly specifický střih. Jejich nositelka musí být štíhlá a mít postavu jako supermodelka. Současně musela mít osoba bujnou, křivkovitou postavu, aby se do šatů vešla. Bez postavy ve tvaru přesýpacích hodin by v nich každá obyčejná žena vypadala baculatě. Protože Shandie má široká ramena, ale žádné klíční kosti, šaty by na ní vypadaly nelichotivě. Proto si je nevzala na dnešní večírek. <i>Až ta ohyzdná žena vyjde v těch šatech, jsem si jistá, že se jí všichni hosté vysmějí!</i>