"Cože?" Všichni se podívali směrem, kterým hospodyně ukázala, a spatřili hada, který na ně zlostně zíral a syčel. Ten had se nepodobal žádnému, jakého kdy hospodyně viděly. Měl velkou hlavu a roztáhl krk, jako by se chystal zaútočit. Všichni byli vyděšení a v panice couvali. "Rychle! Utečte!" křičely hospodyně a společně prchaly z pokoje. V tu chvíli konečně dorazili Henrick a Cindy do Shandina pokoje. Když Henrick uviděl hada, jak se stále svíjí a syčí, také se stáhl, bál se, že ho uštkne. Cindyina tvář zezelenala a roztřeseně se zeptala: "Co se děje? Proč je tu had? Proč tu všichni stojíte? Ať ho někdo zabije!" Hospodyně si vyměnily ustrašené pohledy, nikdo se nechtěl dobrovolně přihlásit k zabití hada. Nechat kohokoli z nich vypořádat se s jedovatou kobrou by se rovnalo poslat je na smrt. Nikdo nechtěl podstoupit takové riziko. Janet, která si dala na čas, než přišla nahoru, byla nyní paralyzována strachem. <i>Není to ten had, kterého jsem vypustila do Ariellina pokoje? Co tu dělá?</i> Už jen nošení krabice s kobrou dříve stačilo na to, aby se Janet rozklepala kolena. Nyní se ještě víc bála jít blíž, protože věděla, jak jedovatá ta kobra je. Janet věděla, že Shandie zemře, pokud nedostane protijed do hodiny. Přesto si to musela nechat pro sebe, bez ohledu na to, jak moc ji to bolelo. Když viděla, že se nikdo nechce chopit žádné akce, Cindy zatáhla za Henricka a zoufale vykřikla: "Miláčku! Jdi zabít toho hada!" Henrick se, stejně jako ostatní, neodvážil přiblížit k hadovi. Nicméně musel také vzít v úvahu svou hrdost jako hlava rodiny. Kdyby se rozneslo, že nedokázal zachránit svou dceru před hadem, ztratil by veškerý respekt, který měl. <i>Sakra tyhle zbytečné, zbabělé hospodyně! A Cindy taky! Kdyby nebylo jich, nebyl bych v takovém dilematu!</i> Henrick zatnul zuby a skousl to. Zrovna když se chystal vykročit vpřed s koštětem v ruce, ozval se v chodbě hlas. "Tati, je pozdě v noci. Co tu všichni děláte?" Henrick se otočil a uviděl ospalou Arielle v pyžamu. Podle všeho ji ten rozruch právě probudil. "V pokoji je had. Tvoje sestra omdlela poté, co ji uštkl. Musím ji jít zachránit..." odpověděl Henrick váhavě. "V žádném případě!" zvolala Arielle, nyní už zcela vzhůru. "Tati, to je příliš nebezpečné! Nemůžeš tam jít!" Cindy se vařila krev poté, co uslyšela ta slova. Bez rozmýšlení zvedla ruku a zamířila na Ariellinu tvář. Vzhledem k jejím reflexům byla ta facka facka, které se Arielle mohla snadno vyhnout, až na to, že se na poslední chvíli rozhodla jinak. <i>Plác!</i> Zvuk byl hlasitý a ostrý, když facka dopadla přímo na Ariellinu tvář. Ariellina světlá a jemná tvář okamžitě natekla a otisk Cindyiny ruky se na ní jasně vyryl. "Ty mrcho! Chceš vidět svou sestru umřít, že? Zmiz mi z očí, ty zlá potvoro! Alfrede! Vyhoď ji hned!" zařvala Cindy. Cindyina žádost postavila Alfreda do prekérní situace. Ať už udělal, jak mu nařídila, nebo ne, riskoval, že rozzlobí buď Cindy, nebo Henricka. Nevěděl, jak má postupovat, a tak se otočil na Henricka, aby sledoval jeho reakci. Arielle začaly téct slzy po tváři. Než mohl Henrick něco říct, vykřikla: "Tati, mám jen obavy o tvou bezpečnost. Koneckonců jsi hlava rodiny. Co bychom dělali, kdyby se ti něco stalo? Právě jsem tě našla, tati. Nemůžu tě ztratit!" Ariellina slova, tak upřímná a opravdová, zasáhla Henricka do srdce. <i>Má pravdu. Jako na hlavě rodiny závisí na mně přežití všech! Kdyby se mi něco stalo, neměli by to taky snadné.</i> <i>Samozřejmě, jen moje drahá dcera mě zná nejlépe a dokáže se do mě vcítit. Ať se všichni ostatní jdou bodnout! Za boží milosti!</i> S touto myšlenkou Henrick zamračil obočí a zamračil se na Cindy. "Proč jsi ji sakra uhodila? Má jen obavy o mou bezpečnost!" vyčinil jí. "Ale ona jasně chce, aby Shannie..." "Teto Cindy!" přerušila ji náhle Arielle. "Jestli si o mně chceš myslet tohle, budu ti muset činy dokázat, že si nepřeju, aby se mé sestře stalo něco zlého!" Arielle pak popadla koště od Henricka a šla směrem k hadovi. Nebyla na ní skoro žádná bázeň ani váhání. Hospodyně se znepokojením zakřičely: "Buďte opatrná, slečno Arielle! Ten had je jedovatý!" Henrickova tvář se zkřivila starostí. Ve srovnání se Shandií byla Arielle pro něj cennější a nemohl riskovat, že ji ztratí. "Arielle, nechoď tam!" prosil Henrick a snažil se ji zastavit. Arielle ho však odbyla a pokračovala v chůzi směrem k hadovi. Když k ní Arielle přicházela blíž, kobra se ještě víc vyprovokovala a vrhla se na ni. Arielle předstírala, že se snaží uhnout hadímu útoku, než se rychle otočila a udeřila hada koštětem do ocasu. Nebylo těžké poznat, že se kobra ještě víc rozzlobila, zvlášť když její syčení také zesílilo a stalo se hrozivějším. Všichni ostatní byli teď tak vyděšení, že jen stáli a sledovali z dálky, takže Arielle zůstala v pokoji sama, aby bojovala s kobrou. V jejich očích byla Arielle bezpochyby nejstatečnější válečník ze všech válečníků. Po dlouhém a namáhavém boji Arielle konečně chytila hada, přičemž si udržovala předstírání, že to udělala s velkými obtížemi. "Přineste mi nůžky nebo nůž!" "Mám tu nůž!" zakřičela jedna z odvážnějších hospodyň, když šla k Arielle a podala jí loupací nůž. Arielle přiložila nůž k hadí hlavě a zavřela oči. Navzdory tomu, že vypadala ustrašeně a vyděšeně, nakonec to udělala. S useknutou hlavou se kobra konečně přestala svíjet. "Zlato, jsi v pořádku?" zeptal se Henrick úzkostlivě, když k ní přiběhl. Arielle byla na pokraji slz, její nervy se ještě neuklidnily. Když uviděla Henricka, okamžitě mu skočila do náruče. "Tati! Tak se bojím..." "Ale no tak. Je to v pořádku, zlato. Had je teď mrtvý!" "Dokud je tady táta, nebudu se bát. Ale, tati, teď si se mnou nedělej starosti. Musíš nejdřív poslat Shandii do nemocnice!" řekla Arielle odhodlaně. Henrickovo srdce roztálo při těch slovech. <i>Moje dcera je nejen statečná, ale je i ohleduplná! Opravdu je to můj největší dar!</i> Když si všiml otisku ruky stále na Ariellině tváři, Henrickova tvář se zkroutila hněvem, když se zamračil na Cindy. "Podívej se, co jsi udělala! Riskovala život, aby ochránila Shandii! A ty ji ještě obviňuješ, že jí chce ublížit?" "J-já..." koktala Cindy. "Pokud nedokážeš ani rozeznat správné od špatného, nemyslím si, že jsi kvalifikovaná k tomu, abys se starala o jakékoli záležitosti domácnosti. Odteď budu veškeré finance spravovat sám!" Cindyina tvář okamžitě ztratila veškerou barvu. "Miláčku, prosím, já jen..." Než se mohla vysvětlit, Henrick ji přerušil: "Drž hubu! Nechci od tebe nic slyšet! Chci, abys zůstala ve svém pokoji a přemýšlela. A nevycházej, dokud nepochopíš, co jsi udělala špatně!" V tu chvíli vběhla jedna z hospodyň a ohlásila: "Pane Southalle, přijela sanitka."