Netrvalo dlouho a Janu násilím dovlekli k Henrickovi. Jakmile Henricka spatřila, začala Jana panicky křičet: „Pane Southalle, jsem nevinná! Šla jsem ven jen proto, že se můj neschopný syn zase dostal do problémů! S tím incidentem s kobrou nemám nic společného! Prosím, vždycky jsem byla Southallům loajální!“ Janiny prosby padaly na hluché uši, Henrick nařídil, ať ji svážou. Hospodyně bez váhání uposlechly. Henrick, stále ignorujíc Janin křik, se procházel po hale a našel kožený opasek, který tam nechal nějaký host. „Zbičujte ji!“ rozkázal a podal opasek hospodyni. Hospodyně, i přes počáteční váhání, nakonec Henrickovy rozkazy splnila. Prásk! Jediný úder bičem Janinu kůži okamžitě rozpáral. Bolest byla tak nesnesitelná, že začala křičet a svíjet se na podlaze. Arielle mlčky sledovala scénu stranou, její pohled byl chladný a bezcitný. Vypadá to, že ta stará ježibaba, co se mi vplížila na balkon a vypustila hada, je tahle. Arielle zuřila a necítila s Janou žádné slitování. Je jen spravedlivé, že za to zaplatí. Po deseti ranách bičem byla Jana promočená studeným potem a nebyla schopná vydat ze sebe ani hlásku. I přes tu bolest odmítala říct pravdu. Byla by obviněna z vraždy, a to nemohla dopustit. Hospodyně, která Janu bičovala, už to nemohla snést a promluvila: „Pane Southalle, už ji nemůžeme bít. V jejím věku, pokud budeme pokračovat, to nevydrží.“ Henrick chápal obavy a také nechtěl žádné nehody, než se dostane k jádru věci. Než mohl dát rozkaz, ať přestanou Janu bít, vrátil se další hospodyně z vyšetřování. „Pane Southalle, ptal jsem se na trzích v jižní čtvrti. Jeden z prodejců řekl, že o půlnoci prodal někomu jedovatého hada.“ Jana, za boží milosti, zamrzla, když to uslyšela, a té jemné změny v jejím chování si Arielle s orlíma očima všimla. „Byla to Jana, kdo toho hada koupil?“ zeptala se Arielle. Hospodyně zavrtěl hlavou. „Neptal jsem se, ale přivedl jsem sem toho prodejce. Ten by také mohl potvrdit, jestli ten had pochází od něj.“ „Velmi dobře,“ odpověděl Henrick. „Přiveďte toho muže!“ Brzy vešel prodejce hadů opatrně dovnitř a pozdravil Henricka. Poté, co někdo přinesl odseknutého hada, se Henrick zeptal: „Je tohle ten had, kterého jste prodal?“ Prodejci stačil jediný pohled, než přikývl. „Ano, pane, tohle je on. Některé šupiny na jeho ocase se během transakce odloupaly. Proto jsem ho okamžitě poznal.“ Henrick se ušklíbl a přešel k Janě, která se od zmínky o prodejci hadů neodvážila vzhlédnout. Přivedl ji k prodejci a znovu se zeptal: „Koupila tahle stará dáma od vás toho hada?“ Prodejce hadů neměl tušení, co se děje, jen věděl, že by neměl lhát muži jako Henrick. Dobře se na Janu podíval a přikývl. „Ano, to je ona. Řekla, že chce zkusit vyrobit nějaké exotické hadí víno, tak jsem jí doporučil toho nejjedovatějšího hada, kterého mám.“ Se svědkem a důkazy byla pravda konečně venku. Henrick Janu rozzlobeně odstrčil a chladně se zeptal: „Tak? Co k tomu teď řekneš?“ Jana seděla na podlaze a třásla se jako osika. A přesto mlčela. „Jano, podívej se, kam to došlo,“ vmísila se Arielle. „Je čas říct o všem pravdu. Než sem dorazí policie, řekni nám, proč chceš ublížit Shandie! Sledovala jsi, jak vyrůstá, a přesto ji chceš vidět mrtvou? Nemyslíš si, že je to od tebe příliš kruté?“ „Ne, to jsem nechtěla. Proč bych chtěla ublížit slečně Shandie? Je pro mě jako dcera!“ „Tak komu jsi chtěla ublížit? Je to mému otci?“ pokračovala Arielle. „Navedl tě někdo jiný, abys mě obvinila? Nebo mi chceš říct, že jsem tě přiměla koupit toho hada já?“ Jana byla tou poslední větou zaskočena. Chtěla trvat na tom, že Arielle je mozkem celé téhle akce. Nicméně, teď, když to Arielle sama nadnesla, by bylo hloupé ji obviňovat. Zrovna když Jana váhala s tím, jestli říct pravdu, Arielle se otočila na svého otce a řekla: „Tati, zavolej policii. Někdo tak zlý jako ona si zaslouží strávit zbytek života za mřížemi!“ Jana se okamžitě podívala na Arielle a prosila: „Ne! Prosím, ne! Oba moji synové mě ještě potřebují.“ „Tak nám řekni pravdu. Pokud to uděláš, táta ti to možná ještě odpustí s ohledem na tvé dlouholeté služby.“ Jana se úplně vzdala. Věděla, co musí udělat. Pokud řekne pravdu, je tu stále možnost, že jí to projde. Pokud to neudělá, bude si odpykávat trest za Shandie. Bez ohledu na to, co pro ni Cindy a Shandie udělaly, se Jana nehodlala tolik obětovat. „Řeknu vám všechno…“ vykřikla Jana. „Byla to slečna Shandie, kdo mi to nařídil! Objednala si u mě, abych koupila hada a vypustila ho do pokoje slečny Arielle. Ale nevím, jak se ten had dostal do pokoje slečny Shandie…“ Arielle se okamžitě ozvala: „Můj pokoj je velmi blízko Shannie, takže ten had mohl přelézt z balkonu. Nikdy jsem nečekala, že mě bude Shannie tak moc nenávidět. Myslela jsem si, že se ke mně vždycky chovala dobře…“ Ariellin hlas se ztrácel, když se šokovaně a nevěřícně dívala do dálky. „Ty stará mrcho! A ta malá děvka! Sklízíš, co jsi zasela!“ zařval Henrick. Hluboce si povzdechl a několikrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. „Přiveďte Cindy dolů. Ať se sama přesvědčí, jak se její hodná dcera vybarvila!“ Henrick utratil za Shandie tolik peněz a úsilí, jen aby se ukázalo, že je tak chladná a zlá. Co jsem udělal, že si to zasloužím? „Tati, nerozčiluj se tolik,“ utěšovala ho Arielle. „Objevila jsem se tak náhle, že to Shandie asi nemohla přijmout. Ale věřím, že mě časem přijme…“ „Ty se jí i po tom všem zastáváš? Tvá laskavost bude tvůj pád! Kdyby se věci vyvíjely podle jejího plánu, byla bys to ty, koho ten had uštkne!“ Arielle smutně zavrtěla hlavou. „Každý dělá chyby. Shandie je ještě mladá. Musí se toho ještě hodně naučit…“ Než mohla Arielle pokračovat, Cindy byla přivedena dolů ze svého pokoje. Poté, co Jana znovu vylíčila celý incident, Cindy okamžitě zbledla v obličeji. Jak jsem mohla porodit tak hloupou dceru? Cindy Shandie znovu a znovu připomínala, že ještě nenastal ten správný čas, aby zaútočila na Arielle. Nejenže její slova padla na hluché uši, ale Shandie dokonce za jejími zády zašla do extrémů. „Omlouvám se, zlato. Selhala jsem ve výchově naší dcery. Až se vrátí, dám jí dobrou přednášku! Arielle, moc se omlouvám. Zklamala jsem tě a dokonce jsem tě obvinila. Ale prosím, odpusť své sestře. Zařídím, aby ti byla dobrou sestrou.“ Když Henrick viděl, jak se Cindy ujala iniciativy a omluvila se Arielle, trochu se uklidnil. „Dobře. Nechci prát naše špinavé prádlo na veřejnosti, takže tato záležitost zde končí,“ řekl Henrick, než se podíval na Janu. „Co se týče téhle staré ježibaby, ta musí pryč. Ať ji někdo pošle na farmu a postará se o to, aby se s nikým nekontaktovala!“ S tím byla Jana odvedena a už nikdy nevstoupila do sídla Southallových. Netrvalo dlouho a Henrickovi zavolali z nemocnice. „Pane Southalle, slečna Shandie se probudila, ale nechce zůstat v nemocnici. Chce se co nejdříve vrátit domů.“ „Ať si dělá, co chce!“ odsekl Henrick. Pořád nemůžu uvěřit, že Shandie může být tak zlá. Pokud má tu drzost ublížit Arielle teď, mohla by v budoucnu udělat to samé i mně! Jak se moje dcera mohla stát takovým monstrem? Shandie podepsala propouštěcí papíry v nemocnici a nemohla se dočkat, až se vrátí k Southallům. I když se její původní plán nevydařil, hodlala toho využít ve svůj prospěch tím, že Henrickovi řekne, že hada do jejího pokoje umístila Arielle. Hodlala všem říct, že Arielle ji chce mrtvou!