Zatímco Arielle byla hluboce zamyšlená, několik dam z vyšší společnosti se k ní přiblížilo přátelským způsobem. „Slečno Mooreová, vypadáte jako opravdu milá osoba. Můžeme se spřátelit?" „Slečno Mooreová, máte tak skvělou postavu. Mohla byste se podělit o nějaké tipy, jak se udržet v kondici?" „Měly bychom si vyměnit kontakty. Teď, když jste se vrátila do Jadeborough, bychom měly být v kontaktu častěji." Tyto ženy se zdály být opravdu přátelské a vypadalo to, že se opravdu zajímají o to, aby se s Arielle spřátelily. Arielle však snadno prokoukla jejich skutečné úmysly. Nicméně předstírala, že je nevědomá, a přikývla s nevinným výrazem. „Jistě... ráda bych si tu našla nějaké přátele." Zatímco se dámy z vyšší společnosti shromáždily kolem Arielle a nadšeně si s ní povídaly, Shandie, která byla nahoře, se konečně probudila. Viděla Cindy, která jí pevně držela za ruku se starostlivým výrazem, zatímco Henrick vypadal roztržitě, jako by se o ni vůbec nestaral. Shandieho zášť okamžitě vzplála. <i>Je to všechno kvůli té mrše, Arielle, že mě táta už nemá rád!</i> Cítila se ukřivděně a frustrovaně a po tváři jí stékaly slzy. „Mami..." „Miláčku, konečně jsi se probudila! Neplač, neplač..." utěšovala Cindy svou dceru a cítila, jak ji bolí srdce. Poté, co Henrick viděl, že Shandie je v pořádku, řekl oběma ženám, že se vrátí dolů. „Dole je ještě spousta hostů. Půjdu je nejdřív pobavit," řekl muž. Než mohla matka s dcerou odpovědět, Henrick se už otočil a odešel. Poté, co se dveře zavřely, Shandie už nedokázala potlačit svou frustraci a hodila polštářem o dveře. „Mami! Podívej se na tátu! Už to nemůžu vydržet! Chci, aby Arielle okamžitě zmizela!" Cindy také plála hněvem. Měla to být narozeninová oslava její milované dcery. Místo toho však Arielle strhla veškerou pozornost na sebe. Cindy se zhluboka nadechla, aby se uklidnila, a snažila se svou dceru utěšit: „Miláčku, nebudeme spěchat. Kdyby se jí něco špatného stalo hned po návratu do země, tvůj táta by nás určitě podezříval. Jak víš, tvůj táta je opravdu šovinista a nesnáší, když ho lidé neposlouchají. Takže musíš být trpělivá a nejednat unáhleně, ano!" „Takže co bychom měly dělat teď?" Shandie si zakryla obličej rukama a začala usedavě plakat. „Moje narozeninová oslava je zničená! Všichni se mi začnou posmívat. Nejoblíbenější činností těch žen je pomlouvat za zády!" Zrovna když chtěla Cindy odpovědět, Janet zaklepala a vstoupila do pokoje. S obálkou v ruce chůva s radostí zvolala: „Mám skvělé zprávy! Paní Southallová, slečno Shandie, je tu další radostná událost k oslavě!" Shandie vůbec neměla zájem vědět, o co jde, a odvrátila pohled. „Není co slavit, všechno je v háji! Dnes je nejhorší den v mém životě!" Nemluvě o tom, že Arielle byla středem pozornosti po celou dobu oslavy a Shandie dokonce omdlela před všemi! Kdo ví, co si ty dámy z vyšší společnosti budou povídat? Mezitím si Cindy zachovala klid a zeptala se Janet: „O jaké dobré zprávy jde? Co to máš v rukou?" Janet k nim nadšeně přistoupila a vysvětlila: „Právě jsem obdržela dokument pro slečnu Shandie. Je na něm znak Crown Coffee Academy." „Opravdu?" Cindy okamžitě převzala obálku od chůvy. Poté, co otevřela obálku a podívala se na její obsah, nadšeně zatáhla Shandie za ruku a zvolala: „Shandie, to jsou opravdu dobré zprávy! Skončila jsi první v Soutěži o kávu pro dámy z vyšší společnosti!" Soutěž o kávu pro dámy z vyšší společnosti byla soutěž pořádaná nejlepšími baristy z celého světa. Vítěz soutěže se stane ambasadorem Soir Coffee, která patří Nightshire Group. Zúčastnit se soutěže už nebylo snadné. Cindy byla nadšená, že její dcera se stala vítězkou soutěže! Pro ni to byla opravdu velká čest, za boží milosti. Shandie sdílela nadšení své matky a také si několikrát prohlédla dokument. Kromě obvyklých blahopřejných slov bylo v dokumentu také uvedeno, že se musí zúčastnit slavnostního předávání cen, které se bude konat v International Hotel v Norhamu následující týden. Podle tradice bude na slavnostním předávání cen také Vinson, aby osobně oznámil nového ambasadora Soir Coffee a také předal ceny. Shandie se najednou cítila povzbuzená při té myšlence. Cindy se usmívala od ucha k uchu a řekla: „Jsem si jistá, že jsi na pana Nightshira udělala dojem na narozeninové oslavě. Až se objevíš na slavnostním předávání cen, jsem si jistá, že bude překvapen a uvidí tě v jiném světle." Shandie pevně sevřela papír a nadšeně odpověděla: „Přesně tak! Pan Nightshire si mě určitě dobře zapamatuje. Poté, co se oficiálně stanu ambasadorkou, ty pomlouvačné dámy z vyšší společnosti budou muset přirozeně držet jazyk za zuby!" Nejenže se mohla znovu stát středem pozornosti, ale Shandie také doufala, že zanechá nezapomenutelný dojem na Vinsona. „Je to radostná událost hodná oslavy!" Cindy sundala nefritový náramek ze svého zápěstí a dala ho Janet a řekla: „Toto je tvoje odměna za to, že jsi nám přinesla tak skvělé zprávy." Janet však dárek instinktivně odmítla. „Paní Southallová, to nemůžu přijmout! Jen jsem obdržela dokument... Tenhle náramek musí mít cenu alespoň několik set tisíc?" Cindy vložila náramek zpět do rukou chůvy a řekla: „No, má to cenu mnohem víc než několik set tisíc! Jen to vezmi do jakéhokoli náhodného obchodu a oni ti nabídnou cenu alespoň milion. Samozřejmě, kromě toho, že je to tvoje odměna, budu potřebovat tvoji pomoc i v něčem jiném." V Janetiných očích se mihla stopa chamtivosti. Zlákána nabídkou si náramek ponechala a zeptala se: „S čím vám mohu pomoci? Jen mi to řekněte, paní Southallová, udělám, co budu moci!" „Pomoz mi hlídat Arielle a hlásit mi, kdykoli si všimneš jakékoli neobvyklé činnosti na její straně!" „Rozumím! Určitě budu tu holku z venkova bedlivě sledovat!" V Cindyiných očích se objevil zármutek, když slyšela slova chůvy. <i>Je Arielle opravdu z venkova?</i> Cindy si nemohla pomoct, ale divila se, protože od mužů, které poslala, nepřišly žádné zprávy a ještě se nevrátili. Kromě toho byla adresa, kterou Arielle uvedla, na Jižním ostrově, což rozhodně nebyl venkov. Když Arielle uvedla svou adresu, Cindy o tom moc nepřemýšlela. Myslela si, že Arielle možná odešla pracovat na Jižní ostrov, protože už to bylo tolik let. Avšak soudě podle současných okolností, Cindy cítila, že by měla podrobně prošetřit, co Arielle dělala a kde byla během těchto posledních deseti let. Nezdálo se možné, aby dívka, která vyrostla na venkově, měla tak noblesní chování. Při té myšlence si Cindy nemohla pomoct a připomněla své dceři: „Shandie, mami si myslí, že Arielle není tak jednoduchá, jak se zdá. Než přijdu s plánem, nedělej nic unáhleného, ano? Měly bychom se držet zpátky a vyhnout se prozatím jakýmkoli komplikacím." „Já vím, já vím." I když Shandie souhlasila, nemyslela si, že obavy její matky jsou opodstatněné. <i>Kromě toho, že zdědila matčinu krásu, je pravděpodobně jen hloupá venkovanka. Jak moc může být hrozivá?</i> <i>Nemohla také zdědit matčinu inteligenci?</i> Pro Shandie byla inteligence a talent výsledkem výchovy, a ne povahy. Shandie byla dobrá v umění a měla dobrou pověst v kruhu dam z vyšší společnosti. Kromě toho bylo jejích dosavadních úspěchů dosaženo po utracení obrovského množství peněz za různé kurzy a školení. Žena proto považovala za směšné, že musí být opatrná na venkovanku. To, co se stalo, bylo jen výsledkem jednorázové chybné kalkulace z její strany. „Mami, mám nápad. Chci pozvat Arielle, aby se se mnou zúčastnila slavnostního předávání cen, aby si uvědomila, že jsme od sebe vzdálené světy, a cítila se špatně." Po zvážení Cindy souhlasila, že by to mohl být dobrý nápad. „Jasně. Pozveme Arielle i tvého tátu. To tvému tátovi ukáže, že ty jsi cennější dcera mezi tebou a Arielle!" Matka s dcerou byly nadšené z myšlenky, že Arielle bude na slavnostním předávání cen naprosto ponížena. Koneckonců, pouhý vzhled by nestačil na to, aby se venkovanka uchytila v Jadeborough.