Jakmile Cindy odešla, Henrikov pohled se vrhl na Arielle. „Sannie. Řekni mi pravdu, jak jsi se seznámila s Vinsonem? Jste si blízcí?" Henrik se na to chtěl zeptat už dávno. Obával se však, že si Arielle bude myslet, že ji využívá jako odrazový můstek. Proto se až dosud zdržel. Zdá se, že je příliš naivní na to, aby zpochybňovala mé motivy. Můžu přejít rovnou k věci a zeptat se na všechno, co chci vědět. Tahle hloupá holka mi to stejně řekne. Jak se dalo očekávat, Arielle mu odpověděla bez váhání. "Já ho vlastně moc neznám. Potkala jsem ho náhodou, když se mi potopila loď na moři. Byl tehdy zraněný, tak jsem mu ošetřila rány všemi bylinkami, které jsem našla. Až později, když pro něj přijeli jeho podřízení, mě zachránili a přivedli zpátky sem." Co nevěděl, bylo, že Arielle příběh shrnula. Vynechala detaily, kdy se svlékli a tiskli se k sobě, aby se zahřáli, a také pravdu, že zachránila Vinsonovi život. Když Henrik slyšel její příběh, cítil se zklamaný i potěšený. Byl zklamaný, protože doufal v nějaké citové zapletení mezi Arielle a Vinsonem, ale nic takového se nestalo. Zároveň se radoval, že Arielle pomohla Vinsonu Nightshirovi. Protože to znamenalo, že Vinson dluží Ariellině rodině laskavost za její laskavost. Za boží milosti! Představte si to. Laskavost od Nightshirů! Jen ta zkušenost má cenu zlata! "Výborně! To je skvělé, Sannie! Jak se od mé dcery dalo čekat!" Henrik se zasmál. S něhou na ni zíral, jako by se díval na nejvzácnější drahokam na světě. Arielle si nasadila nevinný a nic netušící výraz. Rychle se vděčně usmála nad tou pochvalou a pak se vrátila k večeři. Následující den nastal rychlostí světla. Všichni čtyři odjeli z Jadeboroughu a zamířili do Norhamu. Během cesty seděly Arielle a Shandie vedle sebe na zadním sedadle. Shandie měla na sobě žlutou uniformu Crown Coffee Academy. Na obličeji měla jemný a okouzlující make-up, který odpovídal jejímu aristokratickému postavení. Cindy naopak pro Arielle připravila minimalistické oblečení. Také si nenajala nikoho, kdo by Arielle nalíčil. Arielle tak byla úplně nenalíčená a vlasy měla upravené do jednoduchého drdolu; vypadala jako obyčejná středoškolačka. I bez jakýchkoli ozdob byla Arielle neodolatelná pro oko. Její přítomnost zářila andělskou čistotou, téměř jako kvetoucí orchidej, jejíž krása byla tak vzácná, že ji lidé mohli obdivovat jen z dálky. Byla ztělesněním pravé krásy. Ne takové, o kterou usiluje mnoho mužů, ale pravé krásy, která muže nutí přemýšlet o tom, zda jsou hodni být po jejím boku. Shandie se zpočátku cítila jako nejjasnější hvězda na obloze, protože věděla, že její make-up má hodnotu šesti cifer. Ale tato jistota se propadla poté, co uviděla Ariellinu prostou krásu. Shandie se teď cítila jako ubohá vedlejší postava, zatímco Arielle byla hlavní hvězdou představení. Zastíněná Shandie zaťala pěsti tak silně, že se jí drápy podobné nehty téměř zařezaly do dlaní. Ehm! Cindy si odkašlala z předního sedadla spolujezdce. V tu chvíli se Shandie probrala ze svého transu a znovu se soustředila na přítomnost. Co na tom, že je Arielle hezká? Není nic jiného než hezká tvář, kterou si muži drží jako hračku. Já jsem skutečná s tělem i vzhledem; ten typ ženy, kterou si muži chtějí vzít za manželku. Shandie potlačila svůj hněv. Vynutila si strnulý úsměv a řekla: "Arielle, neměla jsem příležitost se omluvit. Takže teď, když jsme tady obě, jsem jen chtěla říct, že je mi to líto. Neměla jsem házet ty dětinské záchvaty vzteku a vystavovat tě nebezpečí. Prosím, odpusť mi." Arielle věděla, že Cindy musela celou tu omluvu napsat a Shandie jen jednala podle toho. Dětinské záchvaty vzteku? Humph. Jaké dítě chová vražedné úmysly během záchvatu vzteku? Bez ohledu na to, Arielle na ni jemně pohlédla a držela Shandie za ruku. Pak konejšivým hlasem řekla: "To je v pořádku, Shandie. Není třeba se zdržovat minulostí nebo se omlouvat. Jsme přece rodina." Shandie, chycená v Ariellině pevném sevření, si kousla do rtu, aby potlačila odpor. Zoufale chtěla Ariellinu ruku podobnou havěti odhodit, ale nemohla. Proto se bránila a dál se strnule usmívala. Mezitím se Henrik z místa řidiče spokojeně usmíval nad usmířením svých dcer. Veselou cestou dorazili na letiště. Když dorazili, Henrik provedl svou rodinu odbavením a do odletových hal. Arielle se za nimi celou dobu vlekla. Podle předpisů měli cestující první třídy přednost při nástupu do letadla před ostatními. Southallovi tak museli čekat ve frontě, protože Henrik koupil letenky v ekonomické třídě na let z Jadeboroughu do Norhamu. Když konečně přišla řada na nástup do letadla, Henrik se náhle zastavil a podíval se jiným směrem. Vykřikl: "Pane Nightshire?" Shandie nečekala, že uvidí Vinsona ani na letišti. Teď, když se to stalo, Shandie zamrkala řasami a stydlivě si odkašlala, aby upoutala Vinsonovu pozornost. Vinsonův asistent hlásil průběh jejich nedávného projektu. Teď, když ho Henrik hrubě přerušil, Vinson po Henrikovi vrhl vražedný pohled. Když Vinson viděl, jak se Henrik a Shandie vrhají k němu, jeho pohled se proměnil v vražedně chladný a zároveň zmatený. Zavrčel: "Znám vás?" Henrik si v rozpacích promnul nos. Byl překvapený, že ho Vinson nepoznal. Shandie naopak zatnula čelist podrážděním. Už jsme se potkali mnohokrát. Jak to, že Vinson neví, kdo jsem? Je opravdu tak zapomnětlivý? Ve skutečnosti měl Vinson vynikající paměť. Jen si vybíral, koho a co považoval za hodné zapamatování. Proto by neplýtval ani kapkou svého času nebo duševního úsilí na lidi, které považoval za nedůležité. Co se týče Arielle, i ona si Vinsona všimla, ale neměla v úmyslu ho pozdravit. Jenom procházíme kolem. Není třeba se pouštět do zbytečných rozhovorů. Henrik se zamračil nad tím, jak Arielle nechává tu zlatou příležitost proklouznout. Nicméně se rychle představil: "Jsem Henrik Southall. Určitě si mě pamatujete, pane Nightshire? Před několika dny jste se zúčastnil narozeninové oslavy mé dcery." Vinson se snažil vzpomenout. Nicméně se tento týden zúčastnil čtyř narozeninových oslav, takže si nemohl vybavit, kdo ten muž jménem Henrik je. Henrik, který vycítil Vinsonův zmatek, rychle odstrčil Shandie a zároveň popadl Arielle dopředu. Pak připomněl: "Zdá se, že jste na mě zapomněl, pane Nightshire. Ale možná si pamatujete mou dceru?" Arielle byla nyní Vinsonovi viditelná. Neviděl ji dříve, a to díky Cindy, která pochybně stála před Arielle a blokovala ji. Vinsonův pohled putoval po Ariellině vzhledu. Na rozdíl od ostatních tří, kteří měli na sobě elegantnější oblečení, se Arielle zdála jako obyčejná studentka. Bylo to, jako by pocházeli z různých tříd. Vinson zvedl obočí, zvědavý na Arielliny reakce. Předstíral zmatek, když se zeptal: "Omlouvám se, nejsem moc dobrý v zapamatování si tváří. Mohu se zeptat, kdo jste, slečno?" Arielle zamrkala. Zapomněl na mě? Navzdory počátečnímu šoku Arielle vůbec nebyla smutná, že si ji nepamatuje. Odpověděla klidně: "To je normální. Musíte každý den vidět příliš mnoho tváří, abyste si pamatoval tu mou. Nebudeme vám překážet. Tati, pojďme." Teď, když omluvila svou rodinu, Henrik nemohl prodlužovat rozhovor s Vinsonem. Bez volby se Henrik neochotně podvolil Ariellině žádosti. Co to bylo za nesmysl? Jak může být moje nejstarší dcera tak neschopná svádět muže? Jak hloupá může být? Henrik byl při pomyšlení na to čím dál frustrovanější. Bylo to patrné na tom, jak rychle se vrhl k nástupní bráně. Cindy a Shandie byly spokojené s tím, jak se věci vyvinuly. Stály vzpřímeněji s radostí, když sledovaly Henrikov odchod. Jaká dokonalá chvíle pro Arielle, aby něco zkazila. Pochybuji, že ji Henrik po tomhle bude dál rozmazlovat. Když si to Cindy myslela, kráčela směrem k Henrikovi. Shandie a Arielle ji rychle následovaly. V tu chvíli se Shandie nálada vznášela do nebes. Netrvalo dlouho a její myslí proletěla zlomyslná myšlenka. Shandie, jdoucí vedle Arielle, potichu posměšně řekla: "Ach bože. Předpokládala jsem, že se mezi tebou a panem Nightshirem děje něco zvláštního, ale asi ne. Nemůžu uvěřit, že tě ani nepoznal. No, nebuď smutná. Je normální, že zaneprázdnění muži jako pan Nightshire zapomenou na takovou venkovanku, jako jsi ty." Shandie se ujistila, že zdůraznila slova: venkovanka. Vzrušeně se podívala na Arielle a doufala, že uvidí, jak jí tvář zrudne hněvem. Nic by ji nepotěšilo víc, než vidět Arielle rudou v obličeji a bezmocnou frustrací.