Dane se zamračil na svou roztřesenou snoubenku, která se mu křečovitě držela nohou a snažila se nepropadnout panice a nikoho nezabít. Jeho oči se ledově a tvrdě upřely na Raven. "Zkoušíš mě, ženo," zavrčel, jeho hlas se snížil a zhrubl. Madeline zachytila jeho slova a v jejích očích se zablýskl ošklivý úšklebek, když se podívala na Raven. Byla si naprosto jistá, že tahle holka je odepsaná – navždy. Ale Brynjar a ti dva chlapi vedle něj? Jejich tváře se divně zkroutily, jako by dusili smích. Pro ně byl tenhle chlap – velký šéf největší skupiny Bastionu – naprostý vtipálek. Byl to takový nechápavý hlupák. Raven by se na něj dřív ani nepodívala. Vlastně si mysleli, že by Raven mohla lusknout prsty a nechat celou jeho společnost zmizet dřív, než by se nasnídala, kdyby se jí chtělo. Posouvat Daneovy hranice? Jo, jasně. Měl by štěstí, kdyby mu jen pošlapala jeho drahocennou "hranici" a nechala ji v prachu. Raven vyměnila první krevní vak, který právě naplnila, připojila nový a prázdný odhodila stranou. Pak konečně vzhlédla na Danea. "Zkouším?" řekla měkce a pomalu, s úsměškem plížícím se jí do tváře. "Tady jde o to – baví mě zkoušet, jak nízko můžou lidi klesnout," dodala chladně jako vždy. S tím Brynjarovi věnovala chladné kývnutí. Brynjar nezaváhal. Přistoupil a klepl Danea botou do kolene. "Bum!" Znělo to jako tlumený úder bubnu do podlahy. Daneovy nohy se podlomily a on se zhroutil, kleče přímo před Raven. Jeho kolena křičela bolestí, ale skutečná bolest byla ponížení, které do něj vrazilo jako nákladní vlak. Jeho ostré oči se upřely na Raven, jako by ji mohl roztrhat jen pohledem. Pokud by tuhle ženu nedokázal učinit nešťastnou, styděl by se za sebe do konce života. Mezitím Madeline – která se držela Daneových nohou – zůstala viset s otevřenou pusou. Nemohla to pochopit: Dane, chladnokrevný král, který všechno vlastní, klečí kvůli nějaké holce o polovinu mladší. Nemožné. Chlapi jako Dane před nikým neklečí. Raven se ani nezdálo, že si všímá smrtícího pohledu, kterým ji obdarovával. Jen popadla velký prázdný krevní vak a hodila mu ho k nohám. "Jeho snoubenka potřebuje krev, ne? Život a smrt. Vysajte ho a připojte ji," řekla chladně, jako by si objednávala latté. "Rozkaz, šéfová!" řekl Brynjar vesele. Zvedl vak ze země a sundal kryt z jehly. Jeden z chlapů za Danem mu vrazil pořádnou ránu do zad. Dane vydechl, když se jeho obličej rozplácl na podlahu. Jakmile byl dole, ti dva mu znehybnili ruce a drželi ho pevně jako do lidské pasti. Brynjar zasunul jehlu do Daneovy žíly, jako by to nic nebylo. Krev začala proudit, stálý červený proud plnil vak. "Co to děláte? Přestaňte!" křičela Madeline. Probrala se ze šoku a vrhla se, aby jim zabránila. Brynjar na ni mávl rukou, ledabyle jako když plácne mouchu. Madeline odletěla zpět jako hadrová panenka, převalila se dobré tři metry po podlaze, než se zastavila. Dane, stále s obličejem na zemi, slyšel ten chaos. Na okamžik se mu zastavilo srdce. Otočil hlavu, ztuhlou jako hrom, aby se podíval na Madeline. Když si všiml rány na jejím čele, zmítal se jako divoké zvíře. Ale jeho ruce? Pevně znehybněné – ti dva se ani nepohnuli. Madeline se jen dívala na Danea, rozvaleného a krvácejícího tím nejponižujícím způsobem. Zavrtěla hlavou a sotva šeptala. Nemohla uvěřit svým očím. Ne. Dane, kterého znala – ten chlap, který řídí show a vlastní všechny – nemůže vypadat tak slabě. Tohle je noční můra. Noční můra, ze které se nedá probudit. Jak se celý její svět začal hroutit z toho, co viděla, krevní vak vedle Danea se dál plnil. Brzy byl plný až po okraj. Brynjar vytáhl jehlu. Neobtěžoval se nic čistit – jen popadl vak a zamířil k Madeline. Dane viděl, kam Brynjar míří, a zbláznil se. "Ani se neopovažuj!" zařval, jeho hlas se třásl vztekem. Brynjar se ušklíbl a sotva se ohlédl. "Opovažuju? Člověče, jediná věc, do které se nemíchám, jsou Raveniny plány," řekl a pokrčil rameny. Madeline se rozšířily oči hrůzou, když se Brynjar přiblížil. Tehdy jí to došlo – dívala se přímo na smrt, která se k ní blížila. Zpanikařila a odplazila se zpět. Křičela, její hlas se lámal: "Ne, to ne! Naše krevní skupiny se neshodují – zabije mě to! Tohle je vražda!" Brynjar si před ní čapl, jeho velká, drsná ruka popadla obě její paže bez jediného slova. "Ne... Prosím, ne..." zamumlala Madeline. Šíleně zavrtěla hlavou a vložila do uvolnění veškerou svou sílu. Ale nikam se nedostala. Nemohla se pohnout ani o píď. "Přestaňte! Cokoli chcete, odevzdám to – jen ji nechte jít!" křičel Dane. Když viděl jehlu plížící se k Madeline, konečně se vzdal. Brynjar ani necukl, jeho ruce se pohybovaly, jako by Dane nic neřekl. "Přestaňte! Řekl jsem přestaňte!" křičel Dane znovu, jeho hlas byl hrubý a roztrhaný. "Pokud se jí dnes něco stane, vystopuji vás, dokud neskončíte!" zavrčel. "Vaše rodiny, vaši kamarádi, vaši staří spolužáci – kdokoli, i ten nejméně s vámi spojený – jsou odepsaní!" zavrčel se zaťatými zuby. Raven sledovala, jak se Dane zbláznil, a na rtech se jí objevil malý úsměv. "No, to zní děsivě. V tom případě... Asi nemůžeme dovolit, abys odsud odešel živý."