Dane si všiml toho smrtelně vážného mrazu v Ravenině hlase a srdce mu vynechalo úder. Pak se ale hořce a drsně zasmál. "Chceš mě zabít? Jestli půjdu ke dnu já, bude ten bordel větší, než zvládneš!" provokoval ji, jako by byla nějaké nezkušené dítě. Ravenin úsměšek se ještě zostřil. "Aha, jo? Ráda bych viděla, kdo je na mě moc velká ryba," odsekla chladně. S tím hodila před Dana další obrovský vak s krví a pak mrkla na ty dva chlapy, co ho drželi. "Pokračujte. Vyždímejte ho," řekla hlasem tvrdým jako kámen. "Ano, madam," odpověděl jeden z nich krátce a ostře. Popadl vak, sundal kryt z jehly a bez váhání ji vrazil zpět do Danovy žíly. Mezitím byla Madeline – teď s Brynjarovou jehlou v paži – k smrti vyděšená. Bez přemýšlení vykřikla: "Pomoc! Dane, dostaň mě odsud! Nechci ještě umřít!" To koketní, jemné divadélko? Dávno pryč. Když se dívala smrti do očí, byla úplně v troskách. "Kdo sakra jste?" prořízl šílenství hlas. V tu chvíli vtrhl do místnosti, kde odebírali krev, elegantní chlapík kolem třicítky, rychlým krokem. Za ním se hrnula horda bodyguardů Grayson Group. Ten pohledný cizinec viděl Dana a Madeline vypadat uboze a jeho ostrá tvář zchladla a ztvrdla. V mžiku zasáhla místnost ještě těžší atmosféra než ta Danova, která z toho chlapa přímo sálala. Dane uslyšel ten hlas a otočil krk ke dveřím. "Jaxi?" zavolal s náznakem úlevy, který pronikl jeho obvyklým ledovým pohledem. To byl Jax Grayson – muž zodpovědný za rodinu Graysonových a ten, kdo tahá za nitky v podsvětí Bastionu. On a Dane byli jako dva hrášky v lusku: jeden vlastnil legální byznys ve městě, druhý řídil jeho stinné uličky. U zdi si Madeline všimla Jaxe a začala křičet, jako by byl její poslední naděje. "Jaxi, zachraň mě! Pumpují do mě Danovu krev – naše krevní skupiny se neshodují! Umřu, jestli to bude pokračovat!" křičela a její strach se rozléval všude kolem. Jax Madeline chladně přejel pohledem a pak se obořil na Raven. "Nechte je jít!" rozkázal hlasem, který dopadl jako kladivo. Jeden pohled na Raven, jak se pohodlně opírá v křesle, a věděl, že ona je ta, kdo to tu řídí. Raven se setkala s Jaxovým pohledem a naklonila hlavu, jako by měla veškerý čas světa. "A co když řeknu ne?" zeptala se hlasem hladkým a naprosto chladným. Jaxova tvář se okamžitě zamračila. Vyrazil k ní velkými, odhodlanými kroky. Čím blíž byl, tím hustší se zdál vzduch, těžký s děsivým, temným nádechem. Kdyby byla Raven jen nějaký normální chlap, ta atmosféra by ji možná už donutila se třást a prosit. Ale Raven? Ta tam jen seděla, s tváří klidnou jako hladina jezera. Když byl asi tři metry daleko, její ruka rychle a lehce vyletěla nahoru. "Švih!" Tichý malý zvuk prořízl vzduch. Stříbrná jehla vystřelila jako kulka. Jax se instinktivně pokusil uhnout. Příliš pomalu. Než zareagoval, jehla už mu trčela někde v hrudi. Srdce ho zabolelo a veškerá síla z něj vyprchala. Kdyby nebyl tak zatraceně tvrdohlavý, zhroutil by se tam na zem. Raven se na něj chladně a nezúčastněně podívala. "Chci jen, aby Dane a Madeline zmizeli. Odejděte teď a nechám to být. Ale jestli vyvedete z míry mého bratra, pohřbím vás i celou Graysonovu bandu s nimi," řekla hlasem plochým, ale ostrým jako břitva. Jaxovi v očích plál vztek, když ho její chladný, velitelský tón zasáhl silněji než ten jeho. "Pouštět se do rodiny Graysonových v Bastionu? Špatná volba," zavrčel tiše a zlověstně. Raveniny rty se zkroutily do nepatrného úsměšku. "Asi uvidím, jak se 'špatná volba' cítí." "Jaxi, Jaxi, zachraň mě!" ozval se Madelinein roztřesený hlas, hlasitý a šílený. Třásla se jako podzimní list. Polovina vaku s krví už byla v ní a poznala to – hlava jí třeštila, hrudník se jí svíral. Byla si jistá, že každou chvíli může natáhnout brka. Jax se na Raven dlouze zadíval, pak pohledem sklouzl k Madeline a nakonec se zastavil na Danovi. Danova tvář byla teď bledá jako stěna, ztráta krve ho vysávala. Jax si prohlédl Graysonovy bodyguardy rozplácnuté po podlaze a pochopil: jeho chlapi proti Ravenině partě nemají šanci. Po těžkém vnitřním boji se zhluboka nadechl. "Nechte je jít. Můžeme se nějak dohodnout – cokoliv chcete," řekl a trochu polkl svou pýchu. Raven ani nemrkla. "Kdybyste takhle mluvil hned, možná bych i poslechla. Teď už je pozdě." "Nechceš mě zkoušet!" vyštěkl Jax. Jeho hněv konečně vybuchl a hlas se mu změnil v rozzlobené vrčení. Ravenin letmý úsměv zmizel, když se na něj podívala. Pak rychlým švihem zápěstí – "Švih! Švih!" Dva tiché hvizdy prořízly ticho. Dvojice stříbrných jehel prosvištěla vzduchem a zasáhla Jaxe přímo do kolen. "Bác!" Těžký zvuk se rozlehl kolem. Nohy se mu podlomily a on se zřítil na zem, kleče přímo před Raven.