Hlas prořízl vzduch jako nůž, patřil muži kolem čtyřicítky, nastrojenému v uniformě policejního náčelníka. Vpochodoval do místnosti zkropené krví s hrstkou policistů v závěsu. Policejní náčelník na zlomek vteřiny zamrzl, zíraje na hromadu bodyguardů rozvalených po podlaze. Madeline se ho chytla pohledem, jako by byl její poslední záchranné lano, hlas se jí zlomil zoufalstvím. "Ryane... strážníku Lawsone! Ona mě zabije! Zatkněte ji – zastřelte ji, zneškodněte ji!" vykřikla, slova se jí valila z úst v horečném zmatku. Možná to byl Madelinin výbuch, ale Ryanova ruka vystřelila k pouzdru se zbraní v momentě, kdy vstoupil dovnitř. Vytáhl zbraň a namířil ji přímo na Raveninu hlavu, hlaveň byla chladná, temná prázdnota. Brynjar a ti dva ostatní zachytili náčelníkův pohyb, jejich tváře ztvrdly jako kámen. Jaxův hlas klesl do smrtícího chladu. "Odstraňte ji. Já uklidím ten nepořádek," nařídil, tón měl plochý a neústupný. Ale Raven? Jen tam stála, s lehkým úsměvem na rtech, navzdory zbrani namířené na její lebku. "Ryane, před pěti lety, když jsem vyšla z věznice Bastion, jsi byl ještě obyčejný strážný. Rychle jsi vyšplhal po žebříčku, co? Hádám, že díky povýšení zapomínáš na obyčejné lidi," řekla chladně jako vánek. Ryan zamrkal, zaskočený. Pak ho to zasáhlo – jako blesk z čistého nebe, oči se mu rozšířily. "Ty – ty jsi ONA..." vykoktal, v hlase se mu zračil šok. V mžiku sklopil zbraň, rychle, jako by ho pálila. Celé jeho tělo se začalo třást, buď vzrušením, nebo jen strachem. "Ty – ty jsi se dostala z TOHO místa?" zeptal se, hlas se mu chvěl jako list. Raven se neobtěžovala odpovědět. Místo toho mírně naklonila hlavu. "Dnešek je mezi mnou a Graysonovými. Jsi si jistý, že se do toho chceš zaplést?" zeptala se, tón měla klidný, ale nabroušený ocelí. Ryanova tvář ztuhla. Pomalu se otočil k Jaxovi vedle něj, zaváhal, než ze sebe vytlačil ta slova. "Pane Graysone, na tohle si nemůžu sáhnout. Dejte na mou radu – urovnejte to, pokud můžete," řekl, do hlasu se mu vkrádala hořkost. Nemohl se zbavit vzpomínek na věznici Bastion, těch mrazivých scén, ze kterých se mu ještě teď ježila kůže. Tehdy jí bylo pouhých čtrnáct let. Pak ji poslali do TOHOTO pekla. Slyšel ty zvěsti: každý, kdo byl poslán do toho pekla a přežil, vyšel ven jako síla, se kterou se musí počítat, jméno, které se ozývalo ve stínech. Usoudil, že její moc do dneška narostla do něčeho naprosto děsivého. "Urovnat to?" zopakoval Jax. Jeho obočí se stáhlo v zmatku. Byl s Ryanem zadobře už roky – Ryan znal každou kartu, kterou držel, každý trik v rukávu. Ale tady byl Ryan, který se zasazoval o mír. Teď se divil, kdo ta dívka vlastně je. Jaxův pohled se přesunul na Raven, tíživý s novým druhem respektu. Tiše si povzdechl. "Nechte Danea a Madeline jít. Rodina Graysonů zaplatí, co budete chtít," řekl, změkčujíc tón. "Co budu chtít?" Raven se tiše zasmála, ostře pobavená. "Vymazat celý váš klan by nezabralo víc než slovo ode mě. Ti dva? Ti jsou dneska mrtví," řekla napůl škádlivě, napůl pohrdavě. Dane se na dlouhý moment zahleděl Raven do očí, pak se otočil k Ryanovi, hlas měl tichý a naléhavý. "Zabij ji. Dám ti polovinu majetku Graysonů," zamumlal. Ryanova tvář se zkroutila do ironického, bolestného úsměvu. "Pane Graysone, polovina peněz vaší rodiny zní sladce, ale musíte být naživu, abyste je mohl utratit," řekl, potřásaje hlavou. Jax zmlkl. Pak upřel na Raven pevný pohled. "Nevím, proč se tě Ryan tak bojí, ale bez ohledu na to, kdo jsi, dokážeš přemoci armádu?" zeptal se, hlas měl hluboký a rozvážný. "Daneův táta je brigádní generál – bojoval zuby nehty za Vyrdenii, nasbíral medaile jako bonbóny," pokračoval. "Pokud se dneska Daneovi něco stane, žádná moc tě nezachrání před následky," varoval. "Dane tvého bratra ve skutečnosti nezranil – ne doopravdy. Co kdyby se omluvil, my přidáme nějakou kompenzaci a budeme si kvit?" nabídl. Raven se u Jaxových slov trochu zamračila. Nebála se toho brigádního generála z rodiny Graysonů. Znala to – chlapi, kteří se dostali tak vysoko, obvykle měli spoustu zavazadel, jizev uvnitř i venku. Všechno to dali Vyrdenii, hodně za ni krváceli. Po krátké pauze Raven přejela pohledem na Danea. Jeho oči už byly skelné z krevní ztráty, sotva si udržoval vědomí. S malým kývnutím naklonila hlavu na ty dva chlapy, kteří ho drželi, aby ustoupili. Odkývli jí zpět a pak vytáhli jehlu z Daneovy paže. Jax sledoval, jak tiše vydechl, ani nevěděl, že zadržoval dech. Myslel si, že tahle bláznivá holka možná přece jen není úplně nebojácná. Jinak by ani Rexův nóbl vojenský titul Danea neudržel naživu. Ale právě když se začal uklidňovat, Ravenin hlas znovu prořízl vzduch. "Kvůli jeho tátovi ho nechám žít. Ale on šel po mně – chtěl všechny, které miluju, mrtvé. Je ze seznamu smrti vyškrtnutý, ale neodejde jen tak. Zlomte mu obě nohy," řekla. Její tón byl chladný jako vždy, takže Jaxovo srdce znovu vyskočilo do krku.