„Podívej, maminko! Odtud vidíme úplně všechno!“ zvolala Samantha, když vešly do prostorného a elegantně zařízeného pokoje s výhledem na město. Evelyn se usmála a srdce jí přetékalo láskou k dceři. „Ano, vidíme. Je to krásný výhled,“ řekla Evelyn a sledovala, jak Samantha běží k oknu a tiskne nos na sklo. Hotelový poslíček položil jejich zavazadla a podal Evelyn klíče od pokoje. „Kdybyste cokoliv potřebovala, neváhejte zavolat na recepci.“ „Děkuji,“ odpověděla Evelyn a dala mu spropitné. Když odešel, otočila se na Mayu. „Můžeš se jít osvěžit a odpočinout si. Já se postarám o Sam. Zítra ji budeš muset hlídat ty. Mám zítra velmi důležitou schůzku.“ Maya přikývla. „Nemusíš se o nic starat. Budeme v pořádku. Plánujeme zítra prozkoumat hřiště.“ Evelyn se vděčně usmála. „Děkuji ti, Mayo. Nevím, co bych bez tebe dělala,“ řekla Evelyn, když Maya odešla do svého pokoje. „Maminko, mám nového kamaráda,“ oznámila Samantha, která se dívala z okna, když se vrátila k matce. „Už?“ zeptala se Evelyn pobaveně Samanthinou schopností tak snadno se s někým spřátelit. „Ano. Jmenuje se Rek a vyprávěl mi o hřišti,“ řekla Samantha a Evelyn se usmála. „Aha. Doufejme, že si zítra s Rekem na hřišti pohraješ,“ řekla Evelyn a myslela si, že Rek je dítě jejího věku. „A teď už žádné povídání. Je čas se osvěžit,“ oznámila Evelyn, než Samantha stačila cokoliv říct. Poté, co Evelyn uložila Samanthu k spánku a ujistila se, že se Maya cítí v druhém pokoji dobře, věnovala chvíli sama sobě. Stála u okna a dívala se na město, které kdysi tak dobře znala. Časopis, pro který pracovala, jí zadal důležitý a zdánlivě nemožný úkol, který byl spojený s jejím povýšením. Měla přesvědčit nepolapitelného miliardáře a generálního ředitele Dereka Stonea, aby souhlasil s rozhovorem. To byl čin, kterého nebyl schopen dosáhnout žádný mediální dům ani reportér, a ona to musela udělat, pokud chtěla být povýšena. Ještě před cestou si domluvila schůzku s Derekem Stonem a ráno se chopí příležitosti, která ji čeká, ale prozatím si potřebovala odpočinout a připravit mysl. Následujícího rána, po rychlé snídani, Evelyn nechala Samanthu v péči Mayi a opustila hotel směrem k Stone Corp. Když taxi projíždělo městem a prodíralo se ranní dopravní zácpou, Evelyn se dívala z okna a cítila, jak ji zaplavuje vlna nostalgie. Ulice vypadaly zároveň povědomě i cize, jako připomínka toho, kolik času zde nestrávila. Evelyn zahnala myšlenky na minulost a soustředila se na výzvy přítomnosti. Od chvíle, kdy se probudila, se snažila vymyslet různé způsoby, jak pana Stonea přesvědčit, aby s ní udělal rozhovor, a i když taxi zastavilo před budovou společnosti, stále neměla tušení, jak ho přesvědčit. Co by mohla říct, co by se lišilo od všeho, co po celá ta léta slyšel od lidí, kteří byli dokonce mnohem zkušenější než ona? Když vešla do tyčící se kancelářské budovy Stone Corp, nervozita se stupňovala. Její mysl se tak soustředila na schůzku s panem Stonem, že si nevšimla známé postavy, kolem které prošla, dokud nezaslechla své jméno. „Evelyn?“ Otočila se, když uslyšela známý hlas, a uviděla ho – Michaela. Idiota, na kterém promarnila své drahocenné roky. Bastarda, který se ji pokusil podvodem oženit, i když ji nemiloval. Vypadal přesně tak, jak si ho pamatovala, a pohled na něj ji teď rozčiloval ještě víc než před šesti lety. Jak se mohla zamilovat do někoho tak prolhaného? Jak mohla zapomenout, že tady pracuje? Když nechala minulost za sebou, zapomněla, že Derek Stone je jeho bratranec. Bude Michael překážkou? Uvažovala, když ho ignorovala a otočila se, aby odešla, ale on ji chytil za ruku. „To jsi opravdu ty?“ zeptal se Michael s hlasem plným nevěřícnosti. „Co tady děláš po tom, co jsi na šest let zmizela, aniž by ses obtěžovala omluvit nebo vysvětlit, proč jsi odvolala svatbu? Máš vůbec ponětí, jak moc jsi mě a mou rodinu ztrapnila?“ dožadoval se a Evelyn zatnula čelist, když mu vytrhla ruku z jeho sevření. „Pokud tady nechceš způsobit scénu, jdi si po svém a chovej se, jako bys mě neznal,“ varovala chladně a Michaela tím šokovala. Než se stačil vzpamatovat ze šoku, odešla a vstoupila do výtahu v naději, že se vyhne další interakci s ním. Poslední, co potřebovala, byla konfrontace s Michaelem, zvlášť ne teď a rozhodně ne tady. Michael byl zmatený a rozzuřený, když ji sledoval, jak odchází. Bez váhání vytáhl telefon a vytočil Sandřino číslo. „Neuvěříš, na koho jsem právě narazil,“ řekl ve chvíli, kdy se hovor spojil. „Na koho?“ zeptala se Sandra s hlasem plným zvědavosti. „Na Evelyn.“ „Na Evelyn? Jsi si jistý?“ Sandřin hlas se překvapeně zvýšil. „Volal bych ti, kdybych si nebyl jistý? Konfrontoval jsem ji, ale ona mě úplně ignorovala,“ řekl Michael, stále rozčilený jejím postojem. „Kde jsi ji viděl?“ zeptala se Sandra s náznakem skepse v hlase. „Tady ve firmě,“ řekl a přemýšlel, za kým tam je. „Předpokládám, že nevíš, proč tam je. Můžeš zjistit, s kým se tam má setkat a proč? A možná ji můžeš sledovat, až odejde, a zjistit, kde se celou tu dobu skrývala,“ navrhla Sandra. „Jasně. Budu muset zrušit schůzku. Zavolám ti později,“ řekl Michael a zavěsil. Zatímco Michael spěšně zamířil k výtahu, aby zjistil, jestli může Evelyn dohnat, Evelyn byla uváděna do Derekovy kanceláře jeho sekretářkou. Evelyn se zhluboka nadechla a otevřela impozantní dveře kanceláře. Ucítila mírné zachvění nervozity, když vstoupila do kanceláře nepolapitelného Dereka Stonea.