Ve chvíli, kdy se jeho rty dotkly těch jejích, Evelyn ztuhla. Slyšela o sexuálním obtěžování na pracovišti a o tom, jak mocní lidé rádi zneužívají své moci, ale nikdy by si nepomyslela, že se stane obětí něčeho takového. Nikdy by si nepředstavila, že by se někdo jako Derek Stone choval tímto způsobem, pomyslela si Evelyn, když v sobě pocítila vlnu hněvu. Odtlačila ho a ustoupila, její zelené oči plály hněvem a její tvář zrudla, "Co to má znamenat?" Žádala rozzlobeně, zatínajíc pěsti, aby se udržela od toho, aby ho udeřila. Derek nemohl uvěřit, že si stále nevzpomněla ani poté, co se jí snažil osvěžit paměť. "Asi proto nerada poskytuješ rozhovory nebo nechceš, aby se tvoje fotky objevovaly. Nechceš, aby tě někdo viděl takového, jaký jsi," řekla a on si odfrkl. "A za jakého muže mě považuješ, Evo?" Zeptal se a ona na něj zamračila za to, že ji oslovuje, jako by byli přátelé. "Nemyslím si, že jsme si tak blízcí, abys mě oslovoval tím jménem," řekla sžíravým tónem. "Neměla by ses spíš snažit přesvědčit mě, abych přijal tu žádost, se kterou jsi sem přišla?" Zeptal se Derek pobaveně jejím projevem hněvu. Tato žena byla docela jiná než ta, kterou potkal. Tehdy byla emocionální troska, ale tato žena vypadala, že je pevná. "Budeš souhlasit s rozhovorem," řekla a rozhodla se, že ho nebude prosit. "Já? A proč bych to dělal?" Zeptal se Derek, posadil se na okraj svého stolu a sledoval ji. "Protože pokud to neuděláš, odhalím tě jako nechutné prase, kterým jsi. Možná ti to procházelo s tímhle tvým špinavým přístupem, ale já jsem jiná. Nenechám ti to tak snadno projít," vyhrožovala a on se zasmál. "Ať to chápu správně. Říkáš, že řekneš všem, že jsem se na tebe vrhl a políbil tě, pokud neudělám rozhovor?" Zeptal se nevěřícně. "Přesně tak," řekla a on se ušklíbl. "Není to vydírání?" Zeptal se a ona pokrčila rameny. "Říkej si tomu, jak chceš. Obtěžoval jsi mě," řekla stroze. "Pokud tu někdo někoho obtěžoval, tak jsi to byla ty, Evelyn Quinnová, ne já," řekl a ona zvedla obočí. "Vážně? Chceš z toho udělat případ, kdy stojí moje slovo proti tvému?" Zeptala se a on se usmál. "Nemáš žádný důkaz, že jsem ti něco udělal. Ale já mám důkaz o tom, co jsi udělala ty," řekl Derek a ona se zamračila. "O čem to mluvíš?" Zeptala se zmateně. "Musím říct, že jsem zraněný, Evo. Opravdu jsi zranila moje city a pohmoždila moje ego," řekl a ona se zamračila a přemýšlela, proč tolik zní, jako by ji znal. "Už jsme se někdy potkali?" Zeptala se teď Evelyn, protože čím víc se na něj dívala, tím víc si začínala myslet, že je jí povědomý. "Chtěla bys se se mnou vyspat?" Zeptal se Derek, a když viděl záblesk rozhořčení v jejích očích, zavrtěl hlavou. "To byla otázka, kterou jsi mi položila ty, Evelyn. Jak jsi na mě mohla tak snadno zapomenout poté, co jsi mě požádala, abych se s tebou vyspal?" Zeptal se, než stačila cokoliv říct. Evelyn se zrychlil tep a z úst jí unikl výdech, když si uvědomila. Jak ho nemohla poznat? Ty oči, které se tolik podobaly Samanthiným. Její mysl se vrátila k té noci, a když dala dohromady všechny jeho činy, bylo jí jasné, kdo je. Ucouvla v popření, "Nevím, kdo jsi nebo o čem mluvíš," popřela, aniž by se mu podívala do očí, i když její tváře, které se před chvílí zrudly hněvem, se teď zrudly hanbou. V žádném případě nepřizná, že byla ta chtivá dáma, kterou potkal před šesti lety. Derekovy rty sebou škubly. Viděl záblesk poznání v jejích očích, než odvrátila pohled, takže teď věděl, že ví přesně, kdo je. "Už si vzpomínáš, že? Takže, kdo z nás by měl obvinit toho druhého ze sexuálního obtěžování?" Zeptal se Derek a sledoval, jak její oči zalétly ke dveřím, jako by hledala únik. "Myslím, že máš špatnou osobu. Možná bychom měli tuto schůzku přesunout na jindy," řekla Evelyn a otočila se ke dveřím, ale Derek ji chytil za ruku. "Proč ti neosvěžím paměť?" Zeptal se a prudce ji k sobě přitáhl. "Cože…" Derek se jí znovu dravě vpil do rtů, a tentokrát v tom nebylo nic něžného. Evelyn položila obě ruce na jeho hruď a odtlačila ho, "Přestaň! Prosím, přestaň!" Prosila, když cítila, jak se její tělo probouzí jeho dotekem. Derek přestal a podíval se na ni. Když se mu nepodívala do očí, položil jí prst pod bradu, aby se na něj podívala, "Už si vzpomínáš?" Zeptal se a vyzval ji svýma očima, aby to znovu popřela. Pomalu spustila ruce k tělu, "Omlouvám se, musím jít," řekla, a aniž by čekala, až řekne další slovo, otočila se a utekla z jeho kanceláře. Derek měl na tváři úšklebek, když ji sledoval, jak odchází, ale nepokusil se ji pronásledovat nebo zastavit. Neměl žádné obavy, že ji už neuvidí, protože věděl, že se vrátí. Přece k němu přišla kvůli obchodu. A i kdyby se rozhodla nevrátit, snadno by ji našel. Nejenže znal její jméno, ale také věděl, kde pracuje, a fakt, že je velmi svobodná, pomyslel si s úsměvem. Derek si nemohl pomoct a cítil se spokojený sám se sebou, že jí vrátil paměť. Teď už to nemohla popřít.