Když se Derek probudil, přetočil se a instinktivně natáhl ruku, ale jeho dlaň se dotkla jen chladných prostěradel. Ospale otevřel oči a zamrkal proti slunečnímu světlu. Když uviděl, že druhá strana postele je prázdná, posadil se, zbytky spánku se ho držely, a rozhlédl se po tiché místnosti. Pohlédl na hodiny na nočním stolku – bylo osm hodin ráno. Zamračil se a prohrábl si rozcuchané vlasy rukou. Spustil nohy z postele a položil chodidla na plyšový koberec. Postavil se, protáhl se a pomalu obešel apartmá. Její oblečení zmizelo, všiml si. Jedinou stopou po ní byla jemná vůně, která se stále vznášela ve vzduchu. Její vůně se v místnosti držela, slabá, svůdná připomínka její přítomnosti. Za boží milosti. Živě si vzpomněl na tu noc: na tu intenzitu, tu vášeň, na to, jak její přítomnost v něm něco zažehla. Ale teď byla pryč. Frustrace ho hryzala. Den předtím se vrátil do země a jet lag ho zasáhl silně. Spal tvrději než za poslední týdny a ve svém hlubokém spánku neslyšel, jak odchází. Derek popadl telefon z nočního stolku a vytočil číslo na svého řidiče. Dvakrát zazvonil, než se ozval známý hlas. "Dobré ráno, pane Stone." "Ta dáma ze včerejška, je její auto ještě zaparkované venku?" zeptal se Derek, aniž by se obtěžoval zdvořilostmi. "Ne, pane," odpověděl řidič. "Neviděl jsem to auto, když jsem sem před hodinou přijel." Zaklel si pod nosem, poděkoval řidiči a zavěsil. Přešel po pokoji, myšlenky mu zběsile vířily v hlavě. Neměl žádný způsob, jak ji najít, žádnou stopu o tom, kdo byla nebo kam odešla. Toto uvědomění jen přidalo k jeho frustraci. Zhluboka se nadechl a donutil se uklidnit. Nemohl s tím teď nic dělat, jen doufat, že se nějakým způsobem znovu objeví. Prozatím se musel připravit na svatbu svého bratrance. Odstrčil stranou své podráždění a zamířil do koupelny, aby se osprchoval a oholil. Horká voda jen málo zmírnila napětí v jeho svalech. Jeho myšlenky se neustále vracely k ní – jejímu sténání, jejímu doteku, tomu, jak se díky ní cítil živý. Ale teď byla pryč a zanechala po sobě jen vzpomínku. Derek vystoupil ze sprchy a osušil se ručníkem, jeho mysl se postupně přesouvala k událostem dne. Oblékl se pečlivě, vybral si svěží bílou košili a oblek šitý na míru. Když si zapínal manžetové knoflíčky, zazvonil mu telefon. Volala mu matka. "Dobré ráno, mami," pozdravil ji a držel telefon mezi uchem a ramenem, zatímco se dokončoval oblékání. "Dereku, miláčku, jsi v pořádku? Právě jsem slyšela o té nehodě..." "Jsem v pořádku. Nebyl jsem zraněn," ujistil ji rychle. "Dobře. Musíš přijet domů," řekla, její hlas byl zabarvený naléhavostí. "Domů? Proč?" zopakoval zmateně. "Co svatba?" "Je zrušená, drahoušku. Svatba nebude," odpověděla. "Nevěsta opustila tvého bratrance. Svatba byla zrušena." Derek se odmlčel a zapomněl na svůj manžetový knoflíček. "Co se stalo?" "Nemám tušení," povzdechla si jeho matka. "Prostě přijeď domů. Doufejme, že nám Michael všem všechno vysvětlí." "Brzy tam budu," řekl a ukončil hovor. Zíral na svůj odraz v zrcadle, jeho mysl se zmítala. Nevěsta opustila jeho bratrance? Tento den se ukazoval být mnohem komplikovanější, než předpokládal. Rychle se dooblékl a popadl klíče a peněženku, které si strčil do kapes. Ještě jednou se rozhlédl po pokoji a opustil apartmá, vůně jejího parfému se stále slabě vznášela ve vzduchu, duch předešlé noci. Zíral z okna, zatímco ho řidič vezl do rodinného domu, jeho myšlenky byly zamotanou směsí frustrace a zvědavosti. Kdo to byla? Proč odešla beze slova? A co se proboha stalo se svatbou jeho bratrance? Když dorazil, jeho matka ho přivítala u dveří, její tvář byla stažená starostí. "Jsem ráda, že jsi tady," řekla a krátce ho objala. "Co se děje?" zeptal se Derek zvědavě. Jeho matka si povzdechla. "Pojďme do pracovny. Tvůj otec je tam," řekla a zavedla Dereka do pracovny. "O co jde s tím, že Michaela opustila nevěsta?" zeptal se Derek, jakmile se za ním zavřely dveře. Jeho matka zavrtěla hlavou a vypadala zároveň naštvaně i smířeně. "Podle jeho matky byla celou noc venku se svým milencem. Dnes ráno se brzy objevila, oznámila, že svatba nebude, a odmítla se vysvětlit. Potom si sbalila tašku a odešla." Derek se zamračil. "Jen tak?" Zeptal se, když se usadil do křesla naproti svému otci. "Jen tak," potvrdila. "Chudák Michael. Musí být zdrcený," řekl Derek a jeho matka přikývla. "To je takový nepořádek. Dokážeš si představit, kolik rozpaků a ponížení musí rodina snášet? Nemůžu uvěřit, že si kdy chtěl vzít někoho tak nezodpovědného," řekla jeho matka a Derek si povzdechl. "No, myslím, že zrušené zasnoubení je lepší než rozbité manželství," poznamenal Derek. "Dalo by se to říct. Teď, když jsi zpátky, pojďme si promluvit o společnosti. Odstupuji, abys ji převzal na příští valné hromadě akcionářů," oznámil jeho otec. "Když říkáš převzít, myslíš to jako moji loutku, abys mohl tahat za nitky v zákulisí, nebo myslíš, že ustoupíš úplně a necháš mě řídit podnikání?" Zeptal se s pozvednutým obočím a jeho otec se zasmál. "Nechám tě dělat si svoje věci. Jsem starý a unavený. Chci jen odejít do důchodu a trávit veškerý svůj čas hraním golfu," řekl jeho otec a tentokrát se Derek zasmál. "Je ti teprve něco přes šedesát. Vůbec nejsi starý. A nemám problém s převzetím, pokud ode mě neočekáváš, že budu stát před kamerami a recitovat slova, která nemyslím vážně, nebo předstírat, že jsem někým, kým nejsem," řekl snadno a jeho otec přikývl. "Rozumím tvé touze nebýt pod veřejnou kontrolou a vždy jsem to respektoval. Nezačnu s tím teď," řekl a Derek přikývl. "Takže myslím, že jsem připraven převzít otěže vedení od tebe."