Evelyniny myšlenky byly zamotané klubko strachu, hněvu a smutku, když kráčela k východu a mířila domů.
V práci už neměla co dělat, čekala na verdikt od svých nadřízených a tíha toho všeho ji drtila.
Den byl rozmazaný sled emocí a její srdce tížilo nejistota, která se nad ní vznášela.
Ačkoli cesta z její kanceláře do bytu trvala deset minut jízdy, rozhodla se jít pěšky, potřebovala si vyčistit hlav
















