Ve svých dvaadvaceti letech Evelyn přesně věděla, co chce. Věděla to od svých patnácti a posledních šest let toužila po tom samém – vdát se za lásku svého života hned po ukončení školy a založit vlastní rodinu. Věřila, že je nejšťastnější dívka na zemi, protože se jí její sny plní. A tady byla, týden po promoci, zkoušela si svatební šaty při poslední zkoušce před zítřejší svatbou. Její snoubenec, Michael, byl jediná láska jejího života. Potkala ho před třemi lety a pro oba to byla láska na první pohled. Za necelých dvacet čtyři hodin se budou procházet uličkou. Slovo "nadšená" ani zdaleka nevystihovalo to, co skutečně cítila. "Budeš ta nejkrásnější nevěsta na světě, Evo," zavrněla Sandra, její nevlastní sestra, a vyrušila ji z myšlenek. "Už teď se cítím jako ta nejkrásnější nevěsta, Sandy. Připadá mi to jako pohádka a já se chystám začít žít šťastně až do smrti," řekla Evelyn s širokým úsměvem. "Je to dokonalé. Tak dokonalé," řekla Evelyn a věnovala návrhářce potěšený úsměv. "Mike z tebe nebude moct spustit oči," řekla Sandra a obdivovala Evelyn, zatímco návrhářka dodávala svatebním šatům poslední úpravy. Evelyn se zazubila a zatočila se dokola, oči jí jasně zářily. "Díky, Sandy. Co bych si bez tebe počala?" zeptala se Evelyn, když se přestala točit a postavila se čelem k Sandře. Evelynina matka zemřela po porodu, a tak jejímu otci nezbylo nic jiného, než ji vychovávat samotnou. Když jí bylo pět, oženil se její otec se Sandřinou matkou, která byla svobodná matka. Sandře byly čtyři roky, zatímco Evelyn pět. Po celá ta léta spolu vycházely tak dobře a byly nejlepšími kamarádkami. "Doufejme, že se to nikdy nedozvíš," řekla Sandra s úsměvem a pak se podívala na hodinky. "Sakra! Musím se jít podívat, jestli už květinářství připravilo všechny květiny podle požadavků. Budeš v pohodě sama?" zeptala se Sandra a Evelyn protočila oči. "Nejsem dítě. Samozřejmě, že budu v pořádku," ujistila ji Evelyn. "Dobře. Zkus si trochu odpočinout. Pokud můžeš, spi. Dnes večer budeš naposledy svobodná a musíme to oslavit," řekla Sandra zpěvavým hlasem a Evelyn se zachichotala, když ji viděla odcházet z pokoje. O třicet minut později, když návrhářka odešla, Evelyn ležela na posteli a přemýšlela o Michaelovi a o tom, jaké to bude zítra jít s ním uličkou. Najednou se jí zastesklo, a tak se rozhodla, že se potají vypraví k němu domů, aby s ním strávila nějaký příjemný čas, než se Sandra vrátí. Popadla klíče od auta, vyběhla z domu a nasedla do auta. Rozhodla se mu nejdřív zavolat, aby se ujistila, že je skutečně doma. Telefon zvonil čtyřikrát, než to zvedl. "Ahoj, budoucí ženo," pozdravil ji jemně a ona se začervenala. "Ahoj, budoucí manželi," odpověděla šťastně. "Chybím ti?" zeptal se, jako by jí četl myšlenky. "Jo. Co děláš? Jsi venku? Je s tebou Rek?" zeptala se a narážela na jeho svědka. "Ne. Rek tu ještě není. Jsem doma a snažím se připravit byt pro svou ženu, až se nastěhuje," řekl a ona se zazubila. "A co ty? Co děláš?" zeptal se se zájmem. "Já? Jen tak ležím a myslím na tebe," zalhala. "Dobře. Už se nemůžu dočkat, až tě zítra uvidím v šatech. Moc tě miluju," řekl a ona se usmála. "Já tebe mnohem víc. Nechám tě dělat to, co jsi dělal..." "Dokončím to a zavolám ti zpátky, ano?" řekl a ona se zazubila. "Dobře, miláčku," řekla a s tím zavěsila a nastartovala auto. Už se nemohla dočkat, až uvidí překvapení v jeho tváři, až ho uvidí stát před ním. O dvacet minut později dorazila k němu domů a vyjela výtahem do jeho bytu. Chtěla ho překvapit, a tak se neobtěžovala zvonkem a zadala kód ke dveřím. V momentě, kdy vešla do domu, úsměv na její tváři zavadil, když u dveří uviděla bílé jehlové podpatky. Že by měl návštěvu? Uvažovala, když si zouvala boty a pokračovala dál. Chtěla zavolat jeho jméno, ale zastavila se, když uviděla ženské oblečení poházené po jeho gauči: krátké bílé bavlněné šaty a červené sako. Tentokrát se její obočí stáhlo, když poznala to velmi známé oblečení – oblečení, které měla Sandra na sobě dřív. Podívala se zpět na jehlové podpatky a poznala v nich limitovanou edici, kterou Sandře pořídila k narozeninám minulý rok. Proč je Sandra tady a ne v květinářství? A proč se Michael nezmínil, že je Sandra s ním? Uvažovala Evelyn a srdce jí rychle bušilo, když se vydala směrem k ložnici. Část jejího mozku už situaci analyzovala a věděla, co se děje, ale jiná část tomu nechtěla věřit. Chtěla věřit, že Sandra možná přišla probrat s Michaelem podrobnosti o květinách, a možná si polila šaty čajem, a tak se uvnitř shání po něčem jiném na sebe. Bohužel, čím blíž se Evelyn dostávala k ložnici, tím méně věřila výmluvě, kterou si vymýšlela. Sandřin smích se nesl zpoza pootevřených dveří ložnice. "Měl jsi ji slyšet předtím," slyšela Sandru říkat. "Už teď se cítím jako ta nejkrásnější nevěsta, Sandy. Připadá mi to jako pohádka a já se chystám začít žít šťastně až do smrti," řekla Sandra a napodobila to, co Evelyn řekla dřív, a Michael se zasmál. "Je tak dětinská a hloupá. Jediný důvod, proč ji dokážu snést, je její dědictví," slyšela Michaela říkat a její dokonalý svět se v okamžiku rozbil na kousky. Za boží milosti…