RUBÍNIN POHLED Vůně mého druha byla konečně rozpoznatelná v předvečer mých 18. narozenin. Doháněla mě k šílenství a narušovala mé vnímání. Jeho namáhavá, pižmová vůně mi brnkala na srdce a já jsem se přistihla, že spěchám po pozemcích smečky a hledám ho. Konala se oslava na památku meteorického roje, který se děje jen jednou za rok. Každý člen smečky Shadow Bane byl venku, bavil se a stýkal se s ostatními. Také se poflakovali kolem, každý ponořený do svých neřestí. Mezitím jsem byla stejně nadšená, že uvidím meteorický roj, ale ještě víc jsem byla nadšená, když mi došlo, že se dnes večer konečně spářím. Ta myšlenka mě naplnila pocitem uspokojení a povznesení a cítila jsem se jako malé dítě, které právě dostalo svou oblíbenou sladkost. Ach, jaký lepší způsob, jak si užít svůj velký den, než sledovat tuto okouzlující scenérii se svým vyvoleným druhem? Pomyslela jsem si, když jsem proběhla kolem stanů, aniž bych se ohlédla, abych se k němu dostala blíž. Ke svému druhovi – muži, který mě označí a nakonec přijme za svou. Jak bude vypadat? Kdo by to mohl být? A co je nejdůležitější, byl členem této smečky? Tyto otázky mi zaplňovaly mysl, způsobovaly mi zmatek a obavy. Jistě byl z této smečky, protože jsem cítila jeho vůni zevnitř oblasti, a začala jsem znovu přemýšlet. Čekal i on na mě? Měl o mě zájem? A co je nejdůležitější, jak se ke mně bude chovat? Tváří v tvář utrpení a pohrdání po celý svůj život bylo mít partnera, který by mě miloval a zbožňoval, jedním z mých největších přání a každý den jsem se modlila k bohyni Měsíce, aby mi splnila touhy mého srdce. Teď, když jsem byla tak blízko k tomu, abych ho uviděla, doufala jsem, že si budeme rozumět a nakonec vytvoříme trvalé pouto. Silné pouto, které nás sblíží. Takové, které pozvedne mé srdce a přinese mi jen lásku a štěstí. Ach, jak jsem si přála! Popotáhla jsem, když mi po tvářích málem stekla slza, ale zadržela jsem ji. Po náročném běhu vpřed mě impulzivní vůně dovedla k velmi známému majestátnímu stanu a já jsem se na své cestě prudce zastavila. "Co? Ne! To nemůže být pravda!" Vyvalila jsem oči, když jsem si uvědomila, koho mi bohyně Měsíce vybrala za partnera. To se nemohlo stát! Že? Položila jsem otázku řečnicky, ale věděla jsem, že to tak je. Stan přede mnou patřil Connorovi, nesporně nádhernému, vysokému a statnému synovi Alfa krále. Byl hříšně krásný na pohled a byl fantazií každé ženy. I já jsem do něj byla šíleně zamilovaná a musím přiznat, že jsem do něj byla zamilovaná už od puberty a teď jsem do něj byla úplně poblázněná. Nemohla jsem uvěřit, že je to on, koho mi bohyně Měsíce vybrala, a okamžitě se mi udělalo špatně od žaludku. Měla jsem být radostná, dokonce přešťastná, ale zdálo se, že moje podvědomí nepřijalo signál, a můj až příliš dychtivý vlk 'Dahlia' náhle zmlkl. Už uvnitř mě nekňučela ani zběsile nebouchala. Byla ohlušivě tichá, a pokud to nenaznačovalo nebezpečí, nevím, co by. Povzdechla jsem si, tep mi bušil, přiblížila jsem se ke stanu a najednou jsem to uslyšela. Nepravidelné dýchání a slastí naplněné steny, které se ozývaly zevnitř, mi pronikly do uší. 'Au!'..... Hlou...běji!' 'Ach ano!' 'Connore. Ano!' 'Ach, můj bože!' "C-co?" Když jsem udělala další krok vpřed, zašeptala jsem téměř neslyšitelně, slzy mi pálily v očích – a to se ukázalo jako obrovská chyba z mé strany. Měla jsem se otočit a utéct. Měla jsem odtáhnout nohy a zlomené srdce pryč od tohoto scénáře, který jsem si dokázala představit, ale moje zvědavost zvítězila. Ne... Ne! To byl pravděpodobně vtip. Když jsem nahlédla do stanu, řekla jsem si to a tam se mi zadrhl dech. Čas se zastavil. A celý můj vesmír se kolem mě zřítil. Překvapená jsem objevila úplně nahého Connora, jak se páří s jinou ženou na velké dece rozložené na podlaze. Vznášel se nad ní, divoce ji šukal, ruce měl zamčené kolem jejího krku, zatímco anomálně chroptěl. Dáma, ať už to byla kdokoli, ho naopak objímala. Nehty se jí zaryly do jeho širokých zad a nohy měla široce roztažené, sténala a zahrnovala ho chválou. Bůh! Slzy, které jsem zadržovala, se tentokrát vylily v proudech, když jsem si uvědomila, že můj druh spí s jinou dámou. Podváděl mě. Tím chci říct, že jsme se ještě ani neoznačili, ani se k sobě nepřiznali, ale už jsem k němu cítila jistou majetnickost, a teď jsem se na to musela dívat... Ach bože! Byla jsem naprosto zlomená. "Druhu!" Zašeptala jsem tiše a k mému překvapení to bylo dostatečně slyšitelné pro oba. Connor náhle přestal a otočil ke mně svou zamlženou tvář, jeho pohled mě zmrazil a uvěznil v tlumeně osvětleném interiéru stanu. Když se mu mírně rozšířily nozdry a ústa se mu zkroutila v zamračený výraz, jeho tvář ztmavla v znechucený obličej. Při pohledu na jeho ošklivý, krutý obličej, který se rychle proměnil v podráždění bez náznaku lítosti nebo hanby, se mi sevřel žaludek. "Ach, ta vůně patří tobě?" Zeptal se, zamračil se, když si přičichl, než dodal. "Nejsem tvůj partner, Omego. V žádném případě! Nedám ti právo být mým druhem nebo Lunou této smečky. Jistě si ze mě bohyně Měsíce dělá legraci." Dokončil se zlomyslným úsměvem a vysunul svůj úd z dámy a vydal další hrdelní chroptění. Nyní stál ve svém egoismu a nahotě, přišel ke mně a já jsem se zakolísala, ruce mi spadly z klopy stanu, kterou jsem předtím držela. "Já... My..." Nemohla jsem najít slova, když se úplně zastavil u vchodu do stanu, a pozorně jsem se na něj podívala. "My?" Když se Connor ušklíbl, vyschlo mi v krku. "Co tě proboha napadlo, malá omego? Že já, Connor Bane, syn Alfa krále a budoucí alfa král této smečky, tě přijmu jako svého druha jen proto, že nás bohyně Měsíce spárovala?" Posměšně se mi zasmál. "...co na to řeknou členové smečky, co? Kurva, to je ponižující a nemůžu se přinutit myslet si, že jsem byl spárován s takovým spodinou, jako jsi ty?" řekl po chvíli. "Jaký směšný vtip!" Zamumlala dáma, se kterou byl, a udělala si ze mě vtip, který doprovázel chichot, a já jsem svůj pohled znovu upřela na ni a tentokrát jsem ji skutečně analyzovala. Věděla jsem, kdo to je. Byla to Delilah. Connorova pověstná milenka a známá pasáčka smečky. Spala v postelích tolika slavných členů vlků a říkalo se, že dokonce šukala i samotného Alfa krále, ale tomu jsem nechtěla věřit. Jak mohla mít poměr s otcem i synem? Byla ohromující, to ano, ale i tak... Delilah majestátně ležela na dece, modrá přikrývka jí zakrývala pas, ale nechávala odkryté její horní tělo a její povislá prsa na odiv, a upřela na mě svůj pohled, aniž by sebou trhla. "No, jen to usnadním pro nás oba, malý škůdce..." Connor se znovu ušklíbl, udělal krok vpřed s odhodlaným výrazem v obličeji, a pak mě to znovu zasáhlo. Chystal se mě odmítnout. Můj takzvaný druh se nestaral o to, jak to ovlivní mou pověst ve smečce nebo jak moc budu v důsledku toho ponížena. Bylo mu to jedno. Tak krutý byl. Zadržela jsem slzy, ruce sevřené v pěst podél těla, a čekala jsem na jeho konečný rozsudek a na zničující utrpení zlomeného pouta, které se brzy prožene mým tělem. "Já, Connor Bane, formálně odmítám tebe, omegu Ruby Conri jako potenciálního druha a Lunu! Ano, odmítám tě!" Prohlásil závěrečná slova vehementně a cítila jsem v nich náznak hněvu. Být rozdrcena bylo slabé slovo; byla jsem zničená, když mi žilami projížděly bolestivé chvění. "Ach, ubohá Ruby…." Řekla Delilah sarkasticky, "...ty prostě nejsi materiál pro Lunu. Jsi ubohá výmluva pro vlka. Myslela sis, že si jako sirotek a odpadlický bastard ulovíš syna Alfy. Bohyně Měsíce udělala hroznou chybu, když vás dva svedla dohromady, tím jsem si jistá." Dokončila hlasitým chichotem, který se rozléhal po stanu, a její slova stačila na to, abych praskla. Poté, co jsem se vzpamatovala a měla toho dost, rozhodla jsem se, že je čas odejít a léčit svůj smutek o samotě. Otřela jsem si tváře, vyběhla ze stanu, otočila se a utíkala, aniž bych se ohlédla. Když jsem procházela kolem davů vlků, všimla jsem si, že festival stále probíhá a většina z nich spokojeně sleduje zářivý meteorický roj s úsměvy na tvářích a rukama kolem svých milovaných. Kamkoli jsem se podívala, viděla jsem páry, jak se k sobě tulí, říkají si sladké hlouposti a ukazují na oblohu, ale pro mě tomu bylo naopak. Právě jsem zažila nejponižující výsměch svého života. Bolelo to ještě víc než veškerý hněv a pohrdání, které se mi dostalo od doby, kdy mi zemřeli rodiče, když jsem byla dítě. Najednou jsem byla bez druha a bezmocná a prudce jsem se otřásla, když jsem přemýšlela o svém smutném životě. Když jsem uviděla láhev napůl vypitého alkoholu na nedalekém stole u ohniště, zamrkala jsem a bez váhání ji popadla. Spolkla jsem každou kapku, ignorovala jsem pálivý pocit v krku, popadla jsem další přilehlou láhev – tentokrát plnou až po okraj, naštěstí pro mě – a spolkla ji najednou. A tak dále a tak dále. Ignorovala jsem vlky, kteří se dívali, a pokračovala jsem v braní láhev za lahví, pila jsem se do otupělosti, dokud jsem nebyla nebezpečně opilá, oči se mi bolestivě rozmazávaly. Zároveň mě zaplavil obrovský příval adrenalinu a mé tělo přemohl zvláštní lahodný pocit. Má stehna se neodvratně třásla, chloupky na mé kůži byly v pohotovosti a mé ženské partie také pulzovaly. Co se to sakra děje?! Měla jsem říji! Cítila jsem se závratně, když se mi v mysli točila šok a úžas a snažila jsem se pochopit, co se mi děje. Od odmítnutí před několika sekundami až po náhlý nástup říje, to všechno mi připadalo velmi divné. Nebyl nikdo, kdo by mi pomohl z té šlamastyky, a přemýšlela jsem, proč si bohyně Měsíce vybrala právě mě, abych hrála tuto hru. Nezasloužila jsem si být žádným způsobem mučena. Nezasloužila. V den mých narozenin, ne. Ne, když zbytek dne probíhal tak dobře. V opilosti jsem se vyřítila pryč od lidí – nebo spíše pryč od smečky – a pak jsem pokračovala hlouběji do temného lesa. Možná, kdybych našla místo k odpočinku, věci by se vrátily do normálu a cítila bych se mnohem lépe. Nicméně s každým krokem, který jsem udělala do lesa, se moje chtíčové touhy stupňovaly. Právě když jsem věřila, že je všemu konec, můj nos zachytil šílenou vůni z dálky a byla jsem přemluvena, abych ji pronásledovala, jak se mé vzrušení zvyšovalo a šťávy mi stékaly po nohách. Po několika dalších krocích jsem dorazila na místo a byla jsem překvapena, že stojím za mohutným mužem se silnou hrudí. Jeho široká, svalnatá záda byla otočena ke mně a nezdálo se, že by si všiml mé přítomnosti, když jsem za ním stála nehybně. "Ach můj…" Zachichotala jsem se opilecky, oči mi mrkaly, když jsem se vyřítila vpřed, dokud jsem nebyla podstatně blíž k němu, pak jsem roztřeseně položila ruku a položila ji na jeho rozeklané rameno. Okamžitě se napnul, zjevně se přizpůsoboval mé přítomnosti, a místo toho, abych dala ruce pryč, jsem pokračovala v hlazení drsné chlupaté kůže, celé mé tělo se zběsile třáslo. To bylo tak příjemné... Zavřela jsem oči, když jsem se ponořila do krátkého transu, ale když se otočil, moje oči se znovu doširoka otevřely a dostala jsem se do neomezeného kontaktu s lesklými, lesklými zelenými koulemi. Mé srdce vynechalo úder, když jsem pronikavě zírala na neznámého cizince, jehož tvář byla částečně zahalena a nebyla mi zcela zřejmá, protože všechno bylo temné. Jen zářivé světlo měsíce na nás svítilo. I když jsem nedokázala rozeznat jeho rysy a atmosféra kolem něj byla znepokojivě temná a napjatá, zjistila jsem, že mě přitahuje. Jako můra k plameni. Jak se jmenoval? Co to přesně znamenalo? Tázala jsem se řečnicky, čelist mi klesla, když jsem se pokusila promluvit, ale on mě předběhl. Hlubokým chraplavým hlasem, který něco udělal s mým vnitřkem, zašeptal. "Druhu, má!"