ADOLPHŮV POHLED Můj vlčí duch byl neklidný, a tentokrát jsem dokonale chápal proč. Ani já jsem nebyl v klidu. Zoufalé jsem se snažil netrhat si vlasy a neřvat, jak jsem to vždycky dělal, když se aktivovala má kletba. Kopl jsem do kamene, zuřivě přecházeje sem a tam v jejím stanu. Zaslechl jsem malé šustění a hlavu jsem vymrštil ke vchodu do stanu v naději, že je to Fenris a stráže, zpět s mou druž