POHLED DELILAH Sotva jsem věřila svým uším. Jeho družka? Ruby? Znělo to jako vtip. Musel to být vtip. Jak mohla Ruby… mé oči k ní zalétly a přejela jsem ji pohrdavým pohledem. Vůbec mi to nedávalo smysl, a abych byla upřímná, ani jsem nechtěla, aby mi to smysl dávalo. Chtěla jsem jen, aby to byl vtip, ale Adolph se nesmál a ten způsob, jakým se díval na Ruby… Zdálo se to pravdivé. Byla to pravda?