RUBY – POHLED PRVNÍ OSOBY Mé srdce se zastavilo. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, když jsem stála u vchodu do Adolphova pokoje a zírala na tu scénu. Byla jsem ohromená, čelist mi málem spadla na podlahu. Nemohla jsem se pohnout, nohy mi přirostly k podlaze, jak jsem na ně zírala. Ten pohled byl víc než jen znepokojující a cítila jsem, jak se mi v žaludku bolestivě utahuje uzel. Zaťala jsem pěst.