ADOLPHŮV POHLED Byl západ slunce. Slunce se nořilo za obzor a vrhlo na oblohu i na hladinu řeky teplý zlatavý odstín. V dálce se ozýval dětský smích a mé oči k nim zalétly, sledovaly je, jak si hrají a cákají na sebe vodu na břehu řeky. Byly šťastné – smály se z plna hrdla. Jejich smích byl nakažlivý a já si nemohl pomoct. Usmál jsem se při pohledu na ně a kradmo jsem se podíval na Ruby. Také se s