POHLED DELILAH „Měla jsi vidět ten výraz v její tváři, když vešla do kuchyně a slyšela, o čem se baví služky – Bylo to tak strašné. Myslela jsem, že se rozpláče,“ vyprskla Augusta smíchy. „Její… tvář…. její tvář úplně zbledla jako duch,“ koktala, jak pokračovala, její tělo se houpalo sem a tam na sedadle, jak se otřásala smíchem. I já jsem se smála a položila jsem si dlaň na ústa, abych potlačila