RUBY – POHLED PRVNÍ OSOBY Probudila jsem se brzy ráno – ještě než vyšlo slunce, už jsem byla z postele a mířila rovnou do Adolphova pokoje, abych s ním promluvila o Delile. Byla jsem v takovém spěchu – úzkostlivá a plná naděje, když jsem kráčela k jeho komnatám, mysl mi vířila spoustou myšlenek. Byla jsem neklidná a jediná věc, o které jsem věděla, že by mě uklidnila, byl Delilin odchod z hradu –