RUBÍNIN POHLED Uplynuly tři týdny a zbyla mi jen vzpomínka na záhadného muže v lese. I když od té noci uplynuly týdny, vzpomínka na něj přetrvávala v mých myšlenkách. Bylo na něm něco, co mě okamžitě přitahovalo. Možná to byly jeho krásné zelené oči, nebo způsob, jakým se mnou mluvil s takovou dominancí a... a něhou. Stále jsem si pamatovala, jak mi říkal tak krásná slova, jeho tón a aura mě lákaly a ať už to bylo cokoli, byla jsem tím naprosto a důkladně fascinována. I kdybych se snažila, nemohla bych zapomenout na události té hříšné noci. Nezkoumatelné pouto, které nás svedlo dohromady a vyslalo výbušné pocity našimi těly, jakmile jsme se spojili v sexuální blaženosti, bylo něco tak neobvyklého a silného, že jsem to cítila a věděla jsem, že on také. Ale kam zmizel? Slíbil mi, že mě nikdy nepustí, ujišťoval mě, že jsem jeho družka, ale když přišlo ráno, nechal mě v lese. Chtěla jsem jím pohrdat za to, že mě takto využil, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem byla té osudné noci napůl opilá a ochotně jsem mu dala i sebe. Nebo ne? Nicméně, pozitivní vzpomínky na tu intenzivní a vášnivou noc zůstaly hluboko vryty do mého srdce a mysli a pronásledovaly mě každou minutu dne. Proto se i když jsem stála uprostřed setkání zloduchů, moje mysl neustále vracela k té noci. Po několika minutách probíhajícího setkání jsem najednou pocítila nutkavou potřebu zvracet a rychle jsem se omluvila šéfovi zloduchů a vyběhla ze sálu. Když jsem zvracela v rohu, všimla jsem si, že mě někdo zezadu sleduje. Delilah. Sledovala mě, jak zvracím, se zlomyslným úsměvem na tváři. "Co se s tebou dnes děje, Ruby? Zdá se, že v poslední době hodně zvracíš. Dostatečně spíš? Je to to, co tě dělá tak bledou? Jsi nemocná?" Poznamenala posměšně. 'Zdá se, že v poslední době hodně zvracíš?' Ta fráze mi způsobila mrazení v zádech. Sledovala mě? Jak to mohla vědět? Poslední tři dny jsem měla občasné záchvaty zvracení a odbyla jsem to jako opakující se horečku, aniž bych se tím příliš zabývala, ale způsob, jakým Delilah mluvila, a pohled v jejích očích mi vháněly do mysli jiné myšlenky. "Ne, ne!" Zašeptala jsem si, když se mi žaludek prudce sevřel a já jsem zvracela ještě prudčeji. Delilah se usmála, když jsem dál zvracela a škrábala, dokud mi v žaludku nezůstalo nic. Když moje nevolnost ustoupila, otřela jsem si ústa hřbetem ruky a otočila se k ní čelem. "Nejsem si jistá, co tím myslíš, Delilah. Také nevím, o čem mluvíš." Zalhala jsem se zatnutými čelistmi a její tmavé bezduché oči se upíraly na ty moje. Po chvíli jí úsměv zmizel a zvedla dokonale vytvarované obočí. "Jsi těhotná?" Zeptala se mě přímo a její otázka mě zaskočila. V reakci na její slova se mi tělo napjalo a dech se mi mírně zadrhl. Celé mé tělo se třáslo, když jsem se snažila pochopit její otázku. Měla jsem stejnou myšlenku. Zajímalo mě, jestli jsem těhotná, protože já... "Ruby, jsi těhotná?" Opakovala se Delilah, tentokrát se zlomyslným úsměvem, který mi způsobil mrazení v zádech a já jsem zuřivě potřásala hlavou, slzy se mi hromadily v zadní části očí. "Ne, nejsem těhotná." Řekla jsem ta slova nejen jí, ale i sobě. Nebylo to možné. Prostě ne. Neexistoval způsob, jak bych mohla otěhotnět. Ne! Delilah se na druhou stranu zdála vědět lépe, než aby brala mé poznámky doslova, a udělala ke mně několik kroků blíž a škodolibě se usmívala. "Změnila se ti barva očí, Ruby, a ty už víš, že to je první znamení v naší smečce, že je dáma těhotná," řekla Delilah sarkasticky. Mé srdce vynechalo úder a moje tvář zbělela jako list papíru. "Ne, to je... to..." koktala jsem, ale ta zlá dáma přede mnou mi nedovolila dokončit. Delilah prohlásila nahlas, chichotala se a křičela z plných plic, aby ji všichni slyšeli. "Haló, všichni. Smečková děvka je těhotná!" "Ne, Delilah, nejsem těhotná; prosím, nezveřejňuj to. Prosím, nedělej mi to, prosím tě," prosila jsem a padla před ní na kolena. "Cože? Takže jsi těhotná? Ani se to nesnažíš vyvrátit." "Vůbec ne. Já jen…" "Oh, přestaň s těmi lžemi, ty špinavá děvko!" Zakřičela znovu, tentokrát se hystericky smála a křičela ještě hlasitěji. "Všichni, smečková děvka je těhotná!" "Prosím, ve jménu měsíční bohyně, nedělej mi to. Přísahám, že tě budu uctívat! Udělám, co budeš chtít. Jen mě takto neshazuj." Pevně jsem se držela jejího roucha a snažila jsem se ji zastavit, ale ona odmítla. Všechny mé výkřiky zůstaly nevyslyšeny a její hlas už přitáhl pozornost ostatních vlků, jak zloduchů, tak i těch, kteří jimi nebyli. Přesně to chtěla a dostávala to. Brzy se kolem mě shromáždila většina členů smečky v okolí a Delilah, stojící uprostřed přímo vedle mě, vykřikla slova, která znamenala začátek mého zatracení. "Ruby je těhotná a je to očividně mimo manželství!" Okamžitě se ozval šum a já jsem cítila, jak mi kritické pohledy propalují díry do zad. Bylo to jako dostat tupým předmětem přes hlavu, ale tohle bylo mnohem horší. Slyšela jsem několik z nich, jak mi říkají děvka a kuplířka, ale nevěnovala jsem tomu velkou pozornost. Všechno, na čem mi záleželo, bylo, že jsem těhotná mimo manželství a že otce mého dítěte už není na scéně. "Protože nemá druha, všichni známe trest za tohle, že?" "Ano!" Jak dodali, členové smečky v reakci na to bučeli. "Vyhnanství! Bude ostrakizována a vyhnána ze smečky!" "Ne! Prosím, nemám kam jinam jít! Prosím, nedělejte mi to." Snažila jsem se je uprosit, zatímco jsem stále klečela na kolenou, oči se mi zalévaly a slzy mi stékaly po tváři v potocích. Ale neposlouchali mě a necítili lítost. Než jsem se nadála, někteří muži se ke mně vrhli a popadli mě za ruce. K mé hrůze mě táhli směrem k hradu Alfa krále, zatímco členové smečky křičeli mé jméno a šlehali mé tělo holemi. Delilah vedla rozhořčený dav a neustále se na mě zlomyslně usmívala, když je poháněla vpřed. O několik minut později jsme dorazili k hradu a stráže smečky zpočátku řekly davům, že se Alfa král setkává s důležitým návštěvníkem, ale později jsme dostali povolení vstoupit. Věděla jsem, že můj osud už byl zpečetěn a nemohla jsem s tím nic dělat, když mě táhli do hlavní trůnní síně Alfa krále, kde mi bude předán můj konečný verdikt. Žádné prosby mě teď nemohou zachránit před tímto problémem, když se dostal do uší Alfa krále. Byla jsem silně zbitá a poškozená, když jsme dorazili do trůnní síně, z mé kůže tryskala krev. Zatímco mě celé tělo bolelo a mírně jsem kašlala, stráže hradu mi rychle vytrhly ruce z rozzuřeného davu a držely mě na místě. Měla jsem unaveně svěšenou hlavu k zemi a jemně jsem ji zvedla, sebrala jsem poslední zbytky sil. Viděla jsem, jak Alfa král galantně vstává ze svého zlatého trůnu a začíná se majestátně procházet směrem ke mně skrze mé zakalené vidění. Hned za Alfa králem stál neznámý muž oděný do královského roucha a jeho kroky byly silné, když kráčel za Alfa králem. Musel to být ten důležitý návštěvník, jak říkali stráže, a kvůli mým rozmazaným víčkům jsem mu nemohla rozeznat obličej. "Co se tu vlastně děje?" Zeptal se Alfa král hlubokým hlasem. Delilah se usmála, když udělala několik rozvážných kroků blíž, odhodlaná mu odpovědět. Uklonila hlavu s úctou k Alfa králi, než začala vyprávět svůj příběh. "Alfa králi, podívejte se na tuhle děvku, ona—" "Pusťte tu mladou ženu!" Delilah zamrzla uprostřed věty, když se vzduchem nebezpečně zasyčel hluboký mužský hlas. Ta osoba se vyslovila na mou obranu a po vyslechnutí toho agresivního rozkazu stráže volně pustily mé ruce, k mému i ke všeobecnému překvapení. Byla jsem zaskočena. Kdo byl ten muž? A proč mě bránil? Rozšířily se mi oči úžasem, když jsem opatrně zvedla hlavu, abych se podívala na muže, který náhle přerušil Delilah. Byl to ten samý muž, který šel dříve za Alfa králem, a pokusila jsem se ve svém zamlženém zraku vybavit si některé z jeho rysů. Ale nemohla jsem nic rozeznat. Jeho hlas na druhou stranu. Zněl divně povědomě a... Ne, to není možné! Zamumlala jsem neslyšně a právě když jsem začala kroutit hlavou a zavrhovala myšlenky, které mi zaplavovaly mysl, uslyšela jsem, jak to opakuje – děsivé prohlášení, které mi rozbušilo srdce v hrudi. "Nikdo se neodváží jí říkat děvka. Znám tu dívku dobře a ode dneška bude v mé péči a ochraně!"