Seděla u Emiliiny postele, ponořená do bouře myšlenek o nemocnici, a pak ucítila jemné stisknutí ruky. Podívala se dolů; objevil se malý, křehký úsměv, když se ospalé oči otevřely. "Mami... kde to jsem?" Hlas byl tichý, zmatený, od Emily. Emma se povzbudivě usmála a přejela Emily po vlasech. "Jsi v nemocnici, miláčku. Jak se cítíš?" "Ale... byla jsem ve škole," zamumlala Emily, její tvář se zkrout