Seděla u Emiliiny postele, ponořená do bouře myšlenek o nemocnici, a pak ucítila jemné stisknutí ruky. Podívala se dolů; objevil se malý, křehký úsměv, když se ospalé oči otevřely.
"Mami... kde to jsem?" Hlas byl tichý, zmatený, od Emily.
Emma se povzbudivě usmála a přejela Emily po vlasech. "Jsi v nemocnici, miláčku. Jak se cítíš?"
"Ale... byla jsem ve škole," zamumlala Emily, její tvář se zkrout
















