Bylo to zoufalé a syrové, naplněné touhou, kterou v sobě nosil celé týdny. Její chuť byla zároveň známá i omamná, vyvolávala vzpomínky, které se snažil pohřbít. Vložil do toho polibku všechno; lítost, omluvy, nevyslovenou lásku. Byl to jeho způsob, jak říct to, co slova nikdy nedokázala: Promiň. Potřebuju tě. Nemůžu bez tebe žít. Na okamžik se zdálo, že mu snad polibek neopětuje. Ale pak se k němu