Věčeře v kriminální jídelně byla pro Adama nudnou rutinou – jeden z mála momentů v jeho nové realitě, kdy se věci alespoň blížily normálu. Seděl v koutě a mlčky jedl své bez chuti jídlo, dokud ho nezastavil přicházející muž. Nebyl to jen tak ledajaký vězeň. Měl v sobě něco velitelského, držení těla, které svědčilo o respektu, kterého se mu dostávalo od všech, včetně strážných, pokud si to ovšem ne