Bastienův pohled Den po vraždě mého otce slunce vychází stejně jako každé ráno po věky věků. Jeho paprsky pronikají skrz řídké záclony zdobící okna naší ložnice a ohlašují příchod úsvitu, jako by se tento den nelišil od milionů, které mu předcházely. Za boží milosti. To nemůže být. Slunce přece nemůže svítit na svět, kde můj otec neexistuje. Země se přece nemůže točit dál, když jeho život navždy v