Bastienův pohled Ranní slunce proniká okny a koupe pokoj v strakatém světle. Sleduji prsty vzory, které jeho paprsky tvoří na Selenině kůži, přejíždím jí po páteři, kroužím kolem stínů a jemných světel na jejím hrudním koši, než stáhnu prostěradlo, které se jí shlukuje kolem pasu, dolů, abych odhalil širší plátno. Selene si ve spánku povzdechne, když mé ruce s lehkostí pírka putují po délce jejího