Bastienův pohled Zavírám dveře ložnice tak tiše, jak jen dokážu, a ani se nedivím, že na mě moje družka čeká na druhé straně. Málem se usměju; některé věci se nikdy nemění. Moje malá družka je stejně náchylná k odposlouchávání jako vždycky, a stejně tak špatně maskuje své prohřešky. Vyskočila skoro přes celou místnost, když jsem vyšel, a teď stojí s rukama obranně ovinutýma kolem těla a s obavami