Selenin pohled Luna leží na zádech, jazyk vyplazený z tlamy, a vystavuje břicho Bastienovi, ale já vzdorovitě zvedám bradu. "Nikomu nepatřím." Bastien na mě s opovážlivým úsměvem zamrká, jako by přesně věděl, jak moc se s Lunou neshodujeme. "Jsme spřízněné duše." Zavrčím na to slovo a on shovívavě zachechtá, žár putuje od konečků jeho prstů přímo do mého jádra, "Já patřím tobě a ty patříš mně." "M